BLOG

Šanovský park byl dnes plný sněhuláků. Potkala jsem taky tři bezva kluky, kteří uváleli kouli, jakou svět neviděl a hrdě s ní zapózovali. Kopeček od Alžběty statečně odolával náporu sáňkařů. Jako bych se vrátila o desítky let zpátky...

Včera byl Světový den introvertů.
A protože se s touhle pihou na jinak čisté duši peru, chtěla jsem v poutavé eseji popsat, jaké to je.
Ne pro slzu v koutku, na to sere i PES.
Chtěla jsem vás sobecky vymáchat v pocitech introušů, kteří musí mezi lidi.
Vysvětlit, jaké to je levitovat v ringu sebe samých...

PF 2021

01.01.2021

Milovat, tančit, zpívat, hrát, setkávat se, objímat, jít na kafe, řešit kraviny u piva, odložit v galerii splíny, zajít na koncert, do divadla, sednout si zase do lavice za Novákovou, poslouchat výklad tříďase, vzít útokem cukrárnu, jít s klukama na trénink...

Na včerejší oživovací procházce v Proboštově, po dnech přežíracích, se Méďa najednou zastavil a koukal dolů. Myslela jsem, že tam leží zajímavý kamínek, brouček, list. Čučel asi pět vteřin a pak povídá: "Dívej, jaký skvělý boty jsem si koupil. Mají na špičkách napsaný Water resistant."

Méďa mi koupil hodinky. Měří všechno. Dokonce kecají do toho, co mám dělat. Jsou chytřejší, než já.

Mám divný styl humoru. Pointy, které přijdou většině lidí směšné, mi maximálně lehce zacukají levým koutkem úst. Zato černá ironie a sarkasmus ve mně dokážou vyvolat slušnou explozi. Brečím smíchy a masochisticky se vracím k meritu věci znovu a znovu, abych pokaždé vyvřela do hurónského řevu.

Normálně nepiju. Ani nekradu. Na zastupku ale byla žízeň a já tohle objevila v tašce. Prďolka dcery to u mě zapomněl. Sorry, jako. Když můžou krást politici, proč by nemohly i babičky. Na rozdíl od politiků mě ale teď trápí svědomí. Mě teda jo.

Povedl se. Má geny modela, komedianta, a je úžasně svůj. Jen s ním občas bojujeme. Rozhodl se (už kdysi dávno ) odpovídat na téměř každou otázku: NE. Pracujeme na tom. Vysvětlujeme. Třeba dnes. Říkám mu u čaje, že svět je fajn, my jsme fajn, věci, které po něm chceme, jsou občas taky fajn. A že pro takové situace máme v zásobě slůvko ANO. ...

Dnes dopoledne se vrátila na místo replika sochy, která spolu s další střeží vchod na hlavní nádraží v Teplicích. U té slávy jsem nejspíš byla jediný novinářský slídil. Nepotkala jsem kolegy z jiných redakcí, což je pro novináře jdnoduše bomba! :-)

V jedné skupince ženské nadávají na tavné pistole, že pořád kapou. Nalepit všechny ty kýčoviny na adventní věnec by ale uštvalo i tavný samopal.