BLOG: TEPLICE A TEPLICKO

TEPLICE - MALÁ PAŘÍŽ, TEPLICKO 

V přívalu negativních zpráv taky něco pozitivního. Salesiáni už mají vizualizaci Živého domu! Tedy to, jak bude vypadat po rekonstrukci. Autorem je teplický architekt Jan Hanzlík, kterému je třeba zvolat třikrát sláva!

Zapomenutá a znovu objevená výklenková kaple nedaleko Hrobu je mementem zvůle totalitní doby. Připomínkou zničených domovů, přervaných kořenů a prázdných míst na mapách. Stala se pomníkem obce, vymazané z povrchu země, aby se na jejím místě rozpřáhla těžba hnědého uhlí.

Fotoreport 1

29.07.2020

Atmosféru města můžeš vnímat dokonale jenom tehdy, když jsi tu zapustil kořeny už v dětství...

V Lipové ulici si pokaždé vybavím sbírku Konstantina Biebla: S lodí jež dováží čaj a kávu.
Takové jemně přifouknuté dejavu povinné četby.
Káva u dědouška.
Krámek jako dlaň.
Jen strčíte nos dovnitř, celé vás obejme vůně nostalgie a dálek.
A hned tak nepustí.
Jedno z míst, kde inhalujete atmosféru Teplic v syrové podobě.

Když hrabě Josef Karel Emanuel z Valdštejna přijal nabídku Giacomo Casanovy, že se na jeho duchcovském zámku stane italský světoběžník knihovníkem a současně společníkem, hrabě nejspíš netušil, do jaké míry pobyt Casanovy rozhýbe vody klidného městečka. Pověst, na které Casanova z celé své přirozenosti a se zaujetím pracoval, ho začala velmi brzy...

Na 10. červen připadá na Světový den secese. Svátek upozorňuje na důležitost zachování architektonického, potažmo secesního dědictví. Letošní osmý ročník je věnovaný konkrétně secesní okenní vitráži.

Vilu Landhaus v ulici Pod Doubravkou, se zahradou a architektonickými prvky, které nezapřou časy, kdy se Teplice mohly nazývat Malou Paříží, jsem si osahala zvenčí i zevnitř. Pracovala jsem tu čtyři roky jako metodik slovesných oborů tehdejšího okresního kulturního střediska. Ano, hádáte dobře. Čtyři roky ve společnosti dobrmanů kultury, kteří...

Sokolovna v Dubí má jít k zemi. Město si mastí svaly k demolici už cca pět let. Chrám vzpomínek, který dnes vyhlíží víc žalostně než vznosně. Chřadnoucí hrad, kde brouzdá po chodbách strhaná samota a pod nohama jí šustí rozsypaný štěstí těch, co tu někdy propili mládí, svědomí, chalupu, krávu nebo manželství.