První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...
V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.
V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!
Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.
Přestěhovala jsem pracovní stůl a zalezla s pracovním nádobíčkem do kouta. Když byl totiž stůl pod oknem, prokrastinovala jsem. Čučela na mraky, na kapky rosy, na lidi se psy i bez nich, na drzé sýkory a plaché červenky, na sníh, na déšť, na slunce, na závan větru........
Dopoledne focení pro články. Obrazila jsem půlku okresu. Proč ne. Bylo hezky. Tedy, alespoň, když jsem vyjela z domu...
Dnes by mamka slavila narozeniny, svátek i MDŽ. Všechno v jediném dni. Moji prarodiče si s vymýšlením jména velkou práci nedali. Když se jim 9. března v roce 1935 mamka narodila, děda, hromotluk, kterýmu kolovala v žilách řecká krev a taky neuvěřitelný vztah k úsporám na všech stranách, mrkl nejspíš přes rameno do kalendáře a řekl: Dnes je...
MDŽ nemusím a nebudu to rozvádět. Všimla jsem si ale, že je v kurzu. Chlapi se předhánějí v originálních přáních a ženy v děkování. Nuže, dobrá. Jednou tedy nepůjdu proti proudu a přispěju i já. Přáním, kytkami, laskavým slovem a tak...
Hodně světla. Zkrátka na světle ujíždím.
Tyhle dvě krasavice mi celý rok stály na okně nad pracovním stolem. Rostly, prospívaly až se nějak moc rozkošatěly. Musela jsem imrvere svítit. Za dlouhých večerů i za bílého dne.
Ušla jsem včera s lupínkama sto tisíc jarních kilometrů. V Hrobčicích, Stezkou Skřítka Hrobčíka a blízkým okolím Hrobčicka.