BLOG: VÝTVARNÉ UMĚNÍ + RECENZE KNIH

Stejně, jako se vizuálně rozsvítí zahrada, když v ní vysadíte rostliny různých druhů, barev a výšek, podobným způsobem rozzářila Galerii Zahradního domu expozice děl Marie Šechtlové.

Neustálé deja vu, opakující se rozverně, bez úponů ke skutečnosti. Vzpomínky vysuté odněkud z pod šuplíků.

"Není na zemi člověk ten, aby se zavděčil lidem všem." Citát, který mě napadl, když jsem začala psát reflexi v reakci na výstavu provazových obrazů Petra Šiky...

Včera byl slunovrat. Sice zimní, ale neva. Tak jsem si pustila film, který jsem dlouho odkládala. (Nejspíš jsem tušila, proč se do něho nehrnu.) Midsommar - Slunovrat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

Zamilovala jsem se. Ne do autora, toho vlastně osobně ani neznám, ale do díla Michala Dudáše. Do jeho sebevědomého, jistého a průzračného stylu. Do rukopisu bez zbytečných kudrlinek. Do výpovědi bez vysvětlivek a svádějících oklik, přímočaré a úžasně vyzrálé.

Nedávno mě hodně překvapil tenhle zvláštní styl ztvárnění figurálních motivů. Zejména v kontrastu s křehkou bytostí, do které se stylizuje autorka děl. (Obávám se, že jí tu křehkost nevěřím.)

Ne z každého vyroste slavný malíř. Ne všichni, kteří objevili kouzlo tvarů, barev a kompozice budou ve světě výtvarného umění něco znamenat. Přesto, i kdyby nic, malování, kreslení a výtvarná tvorba obecně dopřávají tvůrcům relaxaci, možnost vyprostit se z přetechnizovaného světa a nacházet v sobě netušené ostrovy.

Bydlela jsem v ulici plné kluků. Hráli jsme fotbal, chodili na Písečák chytat čolky, do zahrad krást jahody, prolézali jsme dvorky a šanovské podzemní chodby, občas jsme se porvali jako koně, žádný plot před námi neměl šanci, a když potřebovala stará paní Hájková nanosit uhlí do sklepa, za půl hodiny jsme jí ho tam natahali. I bez nároku na hvězdu...