BLOG: VÝTVARNÉ UMĚNÍ + RECENZE KNIH

RECENZE, REFLEXE, DOJMY A POCITY

Některé sochy mě děsí. Jejich odraz zůstává viset někde na sítnici a v noci vystupují ze tmy. Když je člověk nejvíc zranitelný. Připomínají temné pohádky bez šťastných konců, které probouzely děti do tichých výkřiků a mámy pořezaly slzami.

Spousta úžasných lidí tvoří. Některé k plátnu, hrnčířskému kruhu nebo fotoaparátu vehnala doba. Jiní jsou s uměním spáření od chvíle, kdy poprvé otevřeli oči.

Před několika dny jsem dočetla Dekameron 2000 aneb Láska v Praze od Vladimíra Párala. Pokud chcete být rozebraní do posledního šroubku své duše, a tohle jste ještě nečetli, měli byste.
Páral má obrovský dar empatie. Prostřednictvím svých ženských a mužských postav, které život nametá do různých postelí, do různých milostných vazeb, krátko i...

Olejomalby Francouze JEAN MAURICE SILVAINA otevírají výhled mezi hvězdy. Do světa tříštivých barev, nekonečné hloubky a démonických planet. Do snů, kde fantazie ještě neztratila nic ze své pohádkové síly.

Napsat příběh o mladé ženě, která se vymyká standardu a netouží držet krok s dobou, a už vůbec ne s nějakými společenskými omezeními, není jednoduché. Neustále totiž brousíte sympatie čtenáře z obou stran. Jednou se pro hlavní hrdinku zapálí, jindy se v ní ženský s hrůzou najdou jako by je někdo vysvlékal uprostřed plného náměstí, anebo vzrůstající...

Martin Groenhout mě baví. Hravostí, se kterou tvoří, je nedostižný. A klidně strčím palec do ohně, že tu hravost nehraje. :-) Kompozičně dílko připomíná vzor nějaké retro dekoračky. A dílem taky trochu obývák tety Agnes, která měla ráda střízlivost. V každém směru. A za všech okolností.

Nejvděčnějšími objekty pro fotografování jsou děti. Snímky s nimi jdou střílet téměř od boku a výsledek bývá skvělý.

Většina amerických filmů je jak přes kopírák. Emoce znásilněné scénáristickým klišé startují zhusta nekonečnou předkrmovou sekvencí. Sexy tvrďák šmirgluje ostrým pohledem krajinu a drží volant bouráku, co tou krajinou stříhá dvěstěpadesátkou. Po napínavých deseti minutách, kdy nedojde k výraznější změně ve vývoji děje, sklouznou jeho oči nad...

Tuhle mrňavou knížku jsem koupila nedávno v knižním bazárku u Seumeho kaple. Co koupila, já po ní skočila. Jack Kerouac. Jasný, ne? Jeho On the Road. Naše doba a vlasy a hudba a vzpomínky a pitomá nostalgie... Maga od něj ještě nemám. Vlastně, mám v knihovně od Kerouaca jenom Na cestě. Teda měla jsem. Teď už tam je i Mag. ...