BLOG: MOJE POEZIE

Do masy zdí zakousnuté cihly.

Město lichých ulic a sudého vzdoru.

Karabiny na strmý stěně památečných alb.

Opilý chirurg prořízl tepnu horizontu.

Autor obrazu: Childe Hassam (1859-1935)

Světlo stéká ulicemi a splachuje upocený zbytky dne.

Každé ráno si oblíkám tvý oči z fotky na zdi.
Do krabice od dutinek schovám další zrezlou cetku,
pateticky a s něhou jí pokládám mezi ostatní cetky, které jsi mi kdy dal.
Pokecám se sousedem o hovnech na chodníku,
o počasí, který nemá větší smysl ani valnou cenu a snad ani žádný význam.
O skleněných dveřích v přízemí, co léta nikdo neumyl....

Slovo, které si neznal, bylo Láska.
Slovo, kterému ses smál, bylo Věrnost.
Slovo, které si podceňoval, bylo Zrada.
Slovo, kterému se vyhýbáš, je Bolest.
Slovo, které tě jednou dostane do kolen, je Nenávist.

Pro Petra Suchana k přirozeninám
(23.5.2020)

Došlapuj měkce.
Stíny jsou ještě křehký a dech se láme nedočkavostí.
Zapal mě rychle.
Step doutná a splašená stáda tepou ve spáncích.
Bělmo popraskaný,
z pohledu krev
v dostihu za kořistí.
Zase nestíháš.
Řítíš se do sebe nohama napřed
s touhou černou jako asfalt.
Slabost se neodpouští.
Vracím tě hlíně...

Hitchcockovy etudy na pódiu rodinného štěstí,