JALOVÝ NOCI

Opilý chirurg prořízl tepnu horizontu.

Autor obrazu: Childe Hassam (1859-1935)

Světlo stéká ulicemi a splachuje upocený zbytky dne.

Každé ráno si oblíkám tvý oči z fotky na zdi.
Do krabice od dutinek schovám další zrezlou cetku,
pateticky a s něhou jí pokládám mezi ostatní cetky, které jsi mi kdy dal.
Pokecám se sousedem o hovnech na chodníku,
o počasí, který nemá větší smysl ani valnou cenu a snad ani žádný význam.
O skleněných dveřích v přízemí, co léta nikdo neumyl....

Slovo, které si neznal, bylo Láska.
Slovo, kterému ses smál, bylo Věrnost.
Slovo, které si podceňoval, bylo Zrada.
Slovo, kterému se vyhýbáš, je Bolest.
Slovo, které tě jednou dostane do kolen, je Nenávist.

Pro Petra Suchana k přirozeninám
(23.5.2020)

Došlapuj měkce.
Stíny jsou ještě křehký a dech se láme nedočkavostí.
Zapal mě rychle.
Step doutná a splašená stáda tepou ve spáncích.
Bělmo popraskaný,
z pohledu krev
v dostihu za kořistí.
Zase nestíháš.
Řítíš se do sebe nohama napřed
s touhou černou jako asfalt.
Slabost se neodpouští.
Vracím tě hlíně...

Hitchcockovy etudy na pódiu rodinného štěstí,

když zatouží po křídlech, po letu bez konce a nektaru po libosti.
Jako zrychlený tep, kterému nedovolím vylézt výš a tvrdím, že už zažil dočista všechno.

Kdyby se křídla andělů nelepila k ubrusům
politých smutkem prázdných lokálů,
nebylo by pro mě těžké opustit tě.
Jít, jedno kam
a jedno s kým.

Ještě mu nevyschl čas
tak docela.
Hlavu zvrácenou
za hejnem špačků
sní o kapkách těžkých jako jeho sny.
Láhev od vodky
nachystanou.
Mrkne na holku ve žlutých šatech,
která spěchá do orezlých vrat
a připadá mu
jako slunce.
Taky zapadá
v tom nejlepším.