Abyste si nepořezali jazyk

29.07.2018

Všechno, co napíšete, musí při čtení plynule klouzat.
Nic nesmí drhnout, o nic nesmíte zavadit.
Udělejte si prostor a přečtěte si hotovou věc nahlas.
Tak lépe zjistíte, jestli v textu není něco, co při čtení řízne do jazyka.
Jauvajs! Vyhoďte to!
Smažte!
Nejčastěji jsou to vycpávky typu: prostě, nejspíš, jaksi, vlastně, de facto, otázkou je....
Hrůza!


Myslete na to, že svůj příběh nevyprávíte idiotům.
Ti snad ani neumí číst.
Neurážejte své čtenáře polopatismem.
A nevysvětlujte jim všechno hoooodně zeširoka.
(Aby to pochopili???)
Když vykopnete slovní drn, o který jste při čtení klopýtli a věta si zachová stejný smysl, pak jste vykopli vatu.
Ta se stejně hodí jen do projevů úředníků nebo advokátů, kteří jsou placení za to, že věci okecávaj.
Navíc potřebují své oběti unudit k smrti.
A to vy nechcete.
Vy chcete psát.
Dobře, čtivě a nenudit.
Chcete lidem něco vzkázat.
Přenést na ně pocity, které v nich zůstanou i dlouho po tom, co vaši knihu dočtou a odloží.