Abyste si nepořezali jazyk

25.08.2018

Všechno, co napíšete, by mělo při čtení plynule klouzat.
Nic nesmí drhnout, o nic nesmíte zavadit.
Dopřejte si čas a přečtěte si hotovou věc nahlas.
Tak nejlépe zjistíte, jestli v textu není něco, co při čtení řízne do jazyka.
Jauvajs! Vyhoďte to! Smažte!

Nejčastěji jsou to vycpávky typu: prostě, nejspíš, jaksi, vlastně, de facto, otázkou je....
Ehm... Trochu hrůza. 

Myslete na to, že svůj příběh nevyprávíte idiotům.
Neurážejte své čtenáře polopatismem.
A nevysvětlujte jim všechno hoooodně zeširoka.
(Aby to pochopili???)
Když vykopnete slovní drn, o který jste při čtení klopýtli a věta si zachová stejný smysl i bez něho, pak jste vykopli vatu.
Vycpávku, která se hodí do projevů úředníků, advokátů, kteří jsou placení za to, že věci okecávají.
A že své oběti občas unudí k smrti.
A to vy nechcete.
Vy chcete psát.
Dobře a čtivě.
Chcete lidem něco vzkázat.
Přenést na ně pocity, které v nich zůstanou i dlouho po tom, co vaši knihu dočtou a odloží.  

Nejnovější články na mém blogu

 

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.