Adopted Daughter

03.04.2019

Tohle je Mafule.
Živý důkaz toho, že introuš jako já může mít kámošku.
Ustála všechny mý nálady, včetně té 124.
Ustála můj nezájem a výmluvy, když jsem chtěla být sama.
(A to chci neustále.)

Mám hejno známých, ale kámošek umírněně.
Velmi umírněně.
Vlastně jen svoji úžasnou dceru a Dušínku.
Nepotřebuju roje kámošek. Okrádají mě o čas.
O prostor, kde můžu psát, čumět na pavouka v rohu obýváku, vymýšlet hovadiny a tak...

Mafule čas nekrade. Hnojí ho.
Díky tomu v něm do vteřiny vyraší nápad i útlem.
(Mírnější forma úsměvu.)
Ani to nemusím zalejvat.

Moji introvertí klec dobyla po měsíci.
To je na červený diplom.
A donutila mě změnit názor na sebe!
Jakože to nebude tak hrozný, jak všichni tvrdí.
(Jasně, trocha schizofrenie, ovšem nikoli na nažrání...)

Mafule má taky totožný životní pohon jako mý děti.
Stejný extro-introvertní přístup k pohyblivým pískům.
Rozhodla jsem se proto, že ji adoptuju.
Mám mít tři, nebo čtyři... 😊