Jak jsem mluvila s prezidentem

12.10.2019

Byli jste se podívat v muzeu na Dnu archeologie? My ano. Byla to akce, která se vážně podařila. Všichni, kteří přišli, si ji parádně užili.

Potkala jsem tam paní, která tvořila pod širým nebem úžasně voňavé dobroty. Rozesmáté děti, které nevěděly, co za hry dělat dřív. Jejich spokojené rodiče, kteří měli práci potomstvo z muzea vůbec dostat. Bývalého kolegu Zdendu Traxlera, ale taky dva skvělé kluky. Daniela Antala a Jakuba Jílka (zleva). (To žluté uprostřed se prý jmenuje Roby.)

Kluci pomáhali s organizací akce a vedli si skvěle. Jak mi prozradili, ani jeden o kariéře archeologa neuvažuje.

A oba mají o své budoucnosti jasno. Daniel prý bude podnikatelem. Ostatně už má v tomhle směru nějaké zkušenosti. No a Jakub? Ten míří rovnou k metě nejvyšší. Rozhodl se totiž, že napraví reputaci všem českým prezidentům a jednou usedne na Pražském Hradě jako hlava státu. 

Howgh.

Mohlo by vás zajímat...

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...

Už jsem potřebovala vypadnout. Tohle počasí v horách miluju. Baskervilský nebe a mlha před i za blaty. Kdybych s sebou neměla Huga s Medvědem, ještě se tam kochám. Jenomže kňourali. Že prší, mají hlad a ten velkej s sebou neměl cigára...