U dílek Aleny Kartákové se rozzáříte, jinak jste z kamene

05.12.2019

V předvánočním shonu, kdy na člověka občas leze vyzáblá, studená depka, doporučuji terapii úsměvem. Doporučuji posílit buňky, které připouštějí jen to důležité, a špatnému dokážou obrousit hrany. Místem, kde si můžete nabrat pohodu do zásoby a koutky se vám zvednou do úsměvu, je chrám Sv. Jana Křtitele na Zámeckém náměstí, kde se koná tradiční vánoční výstava keramiky Aleny Marie Kartákové. Letos s názvem Babička bude vařit čaj.

Stačí se jen dívat a už po několika vteřinách zjistíte, že se bezděčně usmíváte. I když vás před půl hodinou potkalo něco nepříjemného. I když máte už delší dobu chuť zalézt někam do kouta a přečkat tam, až ten zmatek na konci roku skončí. I když si připadáte jako neschopná mašina, která jede plnou parou vpřed, a přesto nic nestíhá. I když jste už dávno zapomněli, o čem Vánoce vlastně jsou. I když jste přestali věřit, že vám ještě něco dokáže rozzářit oči.

Tady se rozzáříte. A jestli ne, pak jste z kamene.

Uvítají vás postavy panímám, pantátů, pasáčků, ponocných, muzikantů, dívek, dětí i zvědavých kmetů a babiček. Nikdo z nich netrpí podvýživou člověčiny, neláskou, depresemi, smutkem. Nikdo nikam nespěchá a všichni čerpají energii ze společně tráveného času. Tváře ošlehané nadějí a očekáváním. Oči dokořán jako výkladní skříně. Ze všech postaviček sálá pokora, usebrání, ale hlavně neuvěřitelná čirá radost ze života. Nezvládnete se v jejich společnosti neusmát.

I na letošní vánoční výstavě prezentuje Alena Kartáková kromě figurální tvorby úžasné betlémy. Kouzelné, pohádkové, plné lidského hemžení, bez velkolepých gest natřásané symboliky. Přesto i ty nejmenší betlémy působí jako chrámy. Chrámy oslavy zrození, lidskosti a nových nadějí. V doprovodných instalacích na výstavě nechybí závěsné zvonce, ozdoby, ale i obvyklí zástupci zvířecí říše. Kočky, ptáci, ovečky... Ano, ti tvorové, kteří mají nezastupitelné místo v lidském světě a svým vzhledem i výrazem to dávají patřičně najevo.

Letošní novinkou Aleny Kartákové jsou monumentální nástěnné svícny, vsazené do masivních dřevěných stojanů. Svícny s motivy městeček, malých soukromých světů vzpomínek, kde je lidem dobře, kde se znají navzájem, žijí v pospolitosti a kde za malými okénky každý večer rozsvěcejí svíčky, aby k sobě našli lépe cestu. K rozměrným dílům patří i objemné domovní znamení s hlavou býka, u kterého vás možná napadne, jakou dá asi práci ho na dům zavěsit.

Výstava děl Aleny Marie Kartákové je jednou z nejpůvabnějších vánočních tradic našeho města. Každoročně se stává nepřehlédnutelným protipólem konzumních taškařic, které na každém rohu vábí k rozhazovaní peněz za hlouposti na úkor uchopení skutečných hodnot, jež s sebou předvánoční doba přináší. Svět Aleny Kartákové nám kromě pohody a pocitu radosti dopřeje i důležité poznání o podstatě a smyslu vánočních svátků.

Výstava Babička bude vařit čaj je v chrámu Sv. Jana Křtitele na Zámeckém náměstí otevřená do neděle 29. prosince. Navštívit ji můžete každý den (kromě pondělí) od 10-12 a od 13-16 hodin. V době nedělních adventních koncertů od 13 do 18 hodin a v době vánočních trhů na Zámeckém náměstí bude o víkendu otevřeno od 10 do 18 hodin. Některé z vystavených děl můžete koupit sobě nebo někomu blízkému pro radost.  

Mohlo by vás zajímat...

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

Zář 18

No 2

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.