Ani dokonalost není dokonalá

14.09.2018

Včera jsem sledovala webinář Davida Kirše: Prodej svůj talent. V úvodu řekl David jednu věc, která se mě týká: JE TŘEBA ŘÍCT SBOHEM PERFEKCIONALISMU A PŘIJMOUT NEDOKONALOSTI.

Velké AHA, velké UFF a Davidovi díky.

Dával příklad ze života a já uviděla sebe. To, jak všechno komplikuju, jak neudělám krok, dokud nejsem přesvědčena, že je vše připravené na 110 % a ten krok pak stejně udělám s výčitkami. Protože moje perfekcionalistická dušinka ví, že dosáhnout 100 % není v silách smrtelníka. Takže se snažím celý život k té stoprocentní hranici přiblížit.

- A stojí mě to spousty času.
- Pokaždé ztratím velkou porci sebedůvěry.
- Řadu projektů, na kterých jsem měsíce pracovala, zakopu pod zem, protože nejsou dokonalé.
- Brzdím sama sebe v tom, abych pracovala efektivněji.
- Nakládám si břemena, která mě zdržují.
- Dělám spousty zbytečných věcí, abych jednu věc podepřela k dokonalosti.
- Jsem neuvěřitelně kritická sama k sobě, ale i ke svému okolí: (Kurňa, jak může být někdo tak strašně nedokonalý...)
- Ztrácím občas kontakt se světem, protože ten přece zdržuje od práce.

(A nevšimnu si, že stojím ve frontě na volňásek do lázní k Chocholouškovi.)

Mám tak o čem přemýšlet. Ale jdu tvrdě do boje. A toho zatracenýho perfekcionalistu v sobě zpacifikuju a minimalizuju. Alespoň na únosnou mez.

Chápejte, zničit něco stoprocentně a dokonale, to nejde, to prostě není v silách smrtelníka... :-)