Apostrofa versus apostrof

16.01.2021

Apostrofa a apostrof. Pojmy, které znějí téměř stejně, každý ale označuje něco jiného.

APOSTROFA (rod ženský)

Oslovení, které vzniklo z řeckého "apo-strefó", což znamená "obracím se jinam".

Apostrofa bývá citově zabarvená, s různou ambicí k bombastickému zapůsobení, k překvapení, k patosu a načechrání emocí.

Téměř každý apostrofu tu a tam použije. Takové zvolání: "Bože, ty to vidíš!", se v různých obměnách ozývá z českých domácností docela pravidelně.

Jde o řečnický obrat, při kterém se řečník obrací k neživé věci, k myšlence, k abstraktnímu pojmu, k mrtvým, nebo k osobě, která zrovna není přítomná, případně k někomu, koho nikdy nikdo neviděl, ale všichni ho uctívají.

Když řečník na pohřbu Karla srdceryvně pronese: "Karle, cos nám to udělal? Teď abychom chlastali bez tebe...", použil v oslovení apostrofu. Karel, který je dle všeho na pravdě boží, mohl jen těžko sedět mezi přítomnými v sále.

Apostrofy najdeme velmi často v básních

Hynku, Viléme, Jarmilo,... (Karel Hynek Mácha)

Hoj ty Štědrý večere!..., Sviť měsíčku, sviť... (K.J. Erben)

Ty, země, smutek věcí znáš... (Jiří Orten)

Ó hluší červové, vy slepí druzi tmy... (Charles Baudelaire)

Vystupte z ticha, hlasy. Řekněte něco. Zjevte se třeba jako pavouk nebo můra uvízlá v zácloně... (Theodore Roethke)

Proč, jaro, vždy tak pospícháš, třeba tě vidím naposledy... (Jaroslav Seifert)

Ukázka apostrofy
Ukázka apostrofy

Ilustrace ze sbírky Lawrence Ferlinghettiho Čtu báseň, která nekončí

APOSTROF (rod mužský)

Apostrof (odsuvník) je znaménko, které označuje vypuštění písmena nebo několika písmen ve slově. Má podobu interpunkční čárky u horního okraje písmen: 

Smutný si lehna louku. 

Neměl's tam chodit.

Apostrof můžeme najít především ve starší literatuře. Dnes už se používá minimálně. Nicméně je součástí řady jmen a slov cizího původu:

Commedia dell'arte

Viola d'amour 

Ferdinand d'Este

Někdy může apostrof také nahradit dvě vynechané číslice v letopočtu: 

Ruská armáda vpadla do Čech v srpnu '68

Nejnovější články na mém blogu...

 

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

Zář 18

No 2

Bílému někdy trvá věky,