Modrý bagr a ďoury v ulicích

22.10.2019

Celkem pohledný bagr. 

Kdybych si někdy měla nějaký koupit, pak chci jedině modrej.

A dům mé první lásky. To, že ho miluju, jsem poznala už ve třetí třídě základní školy. Dětství v háji a k rozumu na míle daleko. Navíc se do toho přimotal ještě Martin, Petr, Jára, Libor, Dan, Kája.....

Málem mě v tom rozjímání přejel kluk na kole a vztekle se zeptal, proč ho fotím. Abych ho uklidnila, řekla jsem, že fotím ty díry. Tak slezl z kola a pět minut jsme spolu konverzovali o stavu teplických silnic, o platech kopáčů a o tom, že jeho obličej budu brzo vídat v hlavních zprávách, protože bude děsně slavnej. 

Koukla jsem na to kolo. 

Špatně to pochopil a odjel. 

Některý dny bych potřebovala píchnout něco do žil.

Nebo zbaštit nějakej zeleninovej salát.

Nebo by možná stačilo pár facek.

P. S. Všimli jste si, jak nám rozkopali město?

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.