Bezvědomí vs. bez vědomí

31.03.2021

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

Zážitek to byl určitě nepříjemný. Přesto, v postu, který pisatelka zveřejnila, mě praštila do očí zajímavá chyba. Myslím, že jsem se s ní ještě nesetkala, rozhodně není běžná: "v bez vědomí".

V případech BEZ VĚDOMÍ nebo BEZVĚDOMÍ se nechybuje tak často. Podle mě je to tím, že se spojení "zůstal v bezvědomí" zažilo intenzivněji a druhou variantu používáme zřídka. Obě varianty jsou přitom správně. Ovšem jen za předpokladu, že je použijeme ve správném kontextu. A naopak špatné užití některé z nich vede k docela slušnému obsahovému guláši.

Vím, že víte. Proto si jen pro matičku Moudrost zopakujme, jaký je mezi oběma variantami rozdíl.

Bez vědomí

Variantu BEZ VĚDOMÍ užijeme ve vyjádření, kterým upozorňujeme na skutečnost, že někdo něco vykonal bez vědomí (bez rozmyslu, bez uvědomění si dosahu svého počínání). Mohl přitom vykonat něco bez vlastního vědomí nebo bez vědomí někoho jiného.

Příklady:

Bez mého vědomí si vzala klíče od auta.

Musela jednat bez vlastního vědomí, když se v tomhle zapadákově rozhodla otevřít restauraci.

Mám pocit, že politici rozhodují v poslední době bez vědomí i svědomí.

První varianta je složená z podstatného jména vědomí ve spojení s předložkou bez. Vědomí v tomto případě označuje mysl, psychiku, uvědomění, uvědomování, myšlení. Mít vědomí znamená uvědomovat si, co v danou chvíli dělám.

Bezvědomí

Pojem bezvědomí znamená vážný zdravotní stav, do kterého člověk upadne například v souvislosti se svým onemocněním. Bezvědomí si ale může navodit také po pádu, po úrazu po psychickém šoku a podobně. Jde o dlouhodobou nebo dočasnou ztrátu schopnosti vnímat vnější podněty a reagovat na ně. Pokud je člověk v dlouhodobém bezvědomí, dostává se do tzv. kómatu.

Příklady:

Honza sjížděl sjezdovku, spadl a do nemocnice ho odvezli v bezvědomí.

Žena se udeřila do hlavy a zůstala ležet v bezvědomí.

Cyklista je po nehodě v bezvědomí, ale dýchá.

Nové články na mém blogu

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.