Alievovy audience v pekle

07.10.2019

Když mě teplický výtvarník Petr Reimann přivedl zhruba před 25 lety za Borisem Alievem, abych s ním udělala rozhovor, bylo to po třech letech od mého prvního setkání s ruským malířem. Místo veselé duše chlapa, který se ještě před třemi lety stále usmíval a zářil jako jeho obrazy, na mě čekala ve sklepním bytě troska. Po sebevraždě manželky se bývalý profesor leningradského výtvarného institutu už neměl sílu zvednout.

Jeho ruce, roztřesené chlastem, protože ruská duše jinak léčit bolest neumí, sežrané od cigaret, které mu škvařily články prstů, když opilý usnul, malovaly dál. Protože nic jiného, k čemu by se upnul, za co by nakoupil další chlast a cigarety, nebylo. Děsila mě otázka, jestli se dá propadnout ještě hlouběji. V ten den bych odpřisáhla, že ne.

Snímek Zdeňka Traxlera k tehdejšímu rozhovoru pro Deníky Bohemia.
Snímek Zdeňka Traxlera k tehdejšímu rozhovoru pro Deníky Bohemia.

Petr Reimann přinesl z obýváku, kde kromě stojanu, barev a štětců není nic, obraz. Nedokončený. S motivem jazzových muzikantů. Civím několik minut bez hnutí na pomalované plátno. Čekala jsem souhvězdí tmavých skvrn. Podle smutku, který z Alieva čpí. Podle bolesti, která z jeho očí hulákala, že je to naposledy v životě, co se směju. Ještě chvíli se na ten obraz budu dívat a udusím se tmou. Nic takového se nestalo. K mému překvapení byl obraz plný světla, barev, nádherný... (Úryvek z tehdejšího článku pro Deníky Bohemia.)

Boris Aliev byl neuvěřitelný v tom, jak dokázal pracovat. Jak dokázal přes všechno temné, co se v něm usadilo a těžklo, vidět svět zářivý, barevný, plný radosti a lidské obyčejnosti, povznesené na nejvyšší hodnoty všehomíra.
V Teplicích byla naštěstí spousta lidí, kteří mu v té době pomáhali. Kromě Petra Reimanna také předseda židovské obce Chaim Klein, nebo dřívější poslanec a současný radní Josef Benda. Nicméně, zachránit ruskou duši, rozervanou na cucky, se jim nepodařilo. Boris Aliev skončil v léčebně někde na Moravě a pak se po něm slehla zem.

Obraz, který mi Boris kdysi daroval.
Obraz, který mi Boris kdysi daroval.

"Vlastně nikdo neví, jak a kdy umřel. Nevěřím, vzhledem ke stavu, v jakém tehdy byl, že dnes ještě žije," řekl na nedávné schůzce k připravované výstavě Borisových obrazů Petr Reimann.

Přijďte v úterý 8. října v 19 hodin uctít Alievovu památku. Vzdát hold člověku, který přišel do Čech s nadějí, vírou, že u nás nebude pro své názory odmítán, jako tomu bylo v jeho rodném Rusku. Že tady bude moct malovat, tak, jak to cítí a chce on sám. K velké smůle nás všech se tu ale jeho ruská duše potkala s Cháronem, který odvezl jeho ženu a nenašla cestu zpátky. 

Přijďte se nabít neobyčejnou energií jeho obrazů, které pocházejí ze soukromé sbírky radního Josefa Bendy. K vidění jich bude několik desítek. Projděte krajinou plnou barev, radosti a světla. Krajinou tak vzdálenou od světa, do kterého Boris před svým zmizením vstoupil.

Výstava, kterou Josef Benda nazval příznačně ZaTRACENÝ, se koná v prostorách kostela Bartholomeus. Kromě obrazů na ní uvidíte unikátní filmové dokumenty s Alievem z doby, kdy byl ještě plný síly, ale také vzdoru a tvořil ve své rodné zemi. 

Mohlo by vás zajímat...

V kostele Nanebevzetí Panny Marie na Cínovci instalují v tento letní čas varhany. Město Dubí je získalo darem od města Glashütte. Historie varhan je zajímavá a začínám se v tom vrtat. Takže zatím jen stručně:

Kvě 29

Citáty

Když se rvu z ulity, napadají mě věci...

Do stanice přijela první Dvacítka. V premiéře ji řídí Rostislav Křivánek. Má to svůj důvod. Ono se nic neděje bezdůvodně. Ale to se dozvíte uvnitř. A ještě malá ukázka, než budete mít čas přisednout...