Bratříčku, nevzlykej...

09.06.2019

Můj malý bráška má dnes narozeniny.
Vždycky jsem si přála mít ségru, nebo raději dvě ségry. Naši si ale udělali nás dva a k ničemu dalšímu se neměli. Asi jsme stáli za to. No vlastně, určitě. Život jsme rodičům neusnadňovali. Byli jsme grázlové ulice a mezi sebou se rvali jako koně.
Když nás od sebe mamka trhala, pokaždé říkala: Děti, děti, uvědomte si, že až s tátou odejdeme, budete mít jen jeden druhého.
Tehdy mi to přišlo jako jedna z mnoha výchovných frází.
Kam by naši odcházeli, že jo?

Když umřel táta a za pár let po něm i mamka, dostala tahle věta jiný rozměr.
Úplně jiný rozměr.
Vlastně to byla najednou docela jiná věta.
Jsem ráda, že tě mám.