Návštěva Bukovické vyhlídky

26.04.2019

Bukovice jsou jednou z obcí, které spadají pod samosprávu Obecního úřadu Bžany. Mám tuhle malou vesničku moc ráda. Připomíná mi dva krásné ztřeštěné roky. Chodila jsem tu ve 13 a 14 letech do jezdeckého klubu. Každou sobotu a neděli budíček v půl páté, z Českobratrské pěšky na nádraží v Zámecké zahradě, odkud jsem jela motoráčkem do Hradiště. Z nádraží pak pěšky do Bukovic, úžasnou krajinou mezi poli a loukami, nad kterými se zvedala ranní mlha. Koně byl tehdy celý můj svět a miluju je dodnes. Jen ze mě není farmářka, která na hřbetu polodivokého hřebce objíždí stáda krav, jak jsem si v té době plánovala.

Tahle malá víska stojí ale za návštěvu i bez pohledu ze sedla. Bukovice mají letitou historii a první zmínka o nich pochází z roku 1401. Původně zdejší krajině dominovala tvrz, která přecházela z ruky do ruky, pod různá panství, a dodnes nikdo neví, kde vlastně skutečně stávala. Někteří se domnívají, že to bylo v místě, kde je dnešní Bukovická bramborárna. Současná zástavba rodinných domků a zemědělských staveb pochází už z 19. století. Jedinou historickou památkou je zdejší kaplička Panny Marie, o které se toho ale také moc neví. Snad jen, že byla postavená někdy před rokem 1840. Takže moje pozvánka do Bukovic je hlavně za nádhernou krajinou a úžasnou Bukovickou vyhlídkou. 

 Vyjít můžete ze Bžan, kde se dá poměrně snadno zaparkovat. Cesta dřív vedla v polích, ale pokud to dobře neznáte, těžko ji budete hledat. Takže je lepší vydat se po silnici. Není tak frekventovaná a jsou z ní krásné výhledy. Vidět je poměrně daleko. Krajina je tady mírně kopcovitá a poskytuje, jak by řekla Homolková, úžasná panoramata. Ze Bžan k vyhlídce je to po silnici cca 2,7 kilometrů. Pokud máte ještě menšího výletníka, dá se zajet až do Bukovic pod kopec Majka a odtud to už je jen symbolický kilometřík.

Bukovickou vyhlídku nechala postavit obec někdy v roce 2012. K dispozici turistům jsou dřevěné lavice a stoly. Můžete si v ní příjemně odpočinout, vystrojit piknik, mít to jako zastávku s nádherným výhledem a pokračovat třeba k Milešovce, nebo trochu bokem k jezeru Milada. Můžete se tu ale taky jen pokochat, zobnout něco malého a vrátit se zpátky do Bžan. To v případě, že s sebou vláčíte čtyřletého turistu. 😊 Těch celkových 5,4 km pro něho bude tak akorát. Odměnit se pak můžete v Bžanech, v restauraci Pod Kaštanem. 

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.