Návštěva Bukovické vyhlídky

26.04.2019

Bukovice jsou jednou z obcí, které spadají pod samosprávu Obecního úřadu Bžany. Mám tuhle malou vesničku moc ráda. Připomíná mi dva krásné ztřeštěné roky. Chodila jsem tu ve 13 a 14 letech do jezdeckého klubu. Každou sobotu a neděli budíček v půl páté, z Českobratrské pěšky na nádraží v Zámecké zahradě, odkud jsem jela motoráčkem do Hradiště. Z nádraží pak pěšky do Bukovic, úžasnou krajinou mezi poli a loukami, nad kterými se zvedala ranní mlha. Koně byl tehdy celý můj svět a miluju je dodnes. Jen ze mě není farmářka, která na hřbetu polodivokého hřebce objíždí stáda krav, jak jsem si v té době plánovala.

Tahle malá víska stojí ale za návštěvu i bez pohledu ze sedla. Bukovice mají letitou historii a první zmínka o nich pochází z roku 1401. Původně zdejší krajině dominovala tvrz, která přecházela z ruky do ruky, pod různá panství, a dodnes nikdo neví, kde vlastně skutečně stávala. Někteří se domnívají, že to bylo v místě, kde je dnešní Bukovická bramborárna. Současná zástavba rodinných domků a zemědělských staveb pochází už z 19. století. Jedinou historickou památkou je zdejší kaplička Panny Marie, o které se toho ale také moc neví. Snad jen, že byla postavená někdy před rokem 1840. Takže moje pozvánka do Bukovic je hlavně za nádhernou krajinou a úžasnou Bukovickou vyhlídkou. 

 Vyjít můžete ze Bžan, kde se dá poměrně snadno zaparkovat. Cesta dřív vedla v polích, ale pokud to dobře neznáte, těžko ji budete hledat. Takže je lepší vydat se po silnici. Není tak frekventovaná a jsou z ní krásné výhledy. Vidět je poměrně daleko. Krajina je tady mírně kopcovitá a poskytuje, jak by řekla Homolková, úžasná panoramata. Ze Bžan k vyhlídce je to po silnici cca 2,7 kilometrů. Pokud máte ještě menšího výletníka, dá se zajet až do Bukovic pod kopec Majka a odtud to už je jen symbolický kilometřík.

Bukovickou vyhlídku nechala postavit obec někdy v roce 2012. K dispozici turistům jsou dřevěné lavice a stoly. Můžete si v ní příjemně odpočinout, vystrojit piknik, mít to jako zastávku s nádherným výhledem a pokračovat třeba k Milešovce, nebo trochu bokem k jezeru Milada. Můžete se tu ale taky jen pokochat, zobnout něco malého a vrátit se zpátky do Bžan. To v případě, že s sebou vláčíte čtyřletého turistu. 😊 Těch celkových 5,4 km pro něho bude tak akorát. Odměnit se pak můžete v Bžanech, v restauraci Pod Kaštanem. 

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.