GLOSA: Rozdíl mezi zprávou a bulvárem

19.08.2019

ZPRÁVA

Soud rozhodl ve prospěch majitelů restaurace

Lžíce, nalezená dne 4. března na jednom ze tří stolů, které zbyly po potyčce v nádražní restauraci U Nováků v Čachtanově, nepatřila Bohumilu Černému. Rozhodl o tom okresní soud poté, co mu byly předloženy výpovědi štamgastů Josefa K., Kontantina B., Jany P. i personálu podniku. Černý se vrácení předmětu přesto domáhá a tvrdí, že s aluminiovou lžící, která nese iniciály CK, jedl už jeho praděd Karel Černý za Rakouska-Uherska.

"Ano, neustále mluví o tom, že jsme mu ukradli nějakou památeční lžíci," uvádí k záležitosti spolumajitelka restaurace Hana Nováková. Jeden z hostů, Kontantin B. zase prohlašuje, že osobně viděl Bohumila Černého, jak si lžíci při odchodu strká do kapsy. "Jsem přesvědčený, že ji někde cestou domů ztratil," tvrdí dnes už bývalý přítel Černého.

Lžíce nemá podle odhadce agentury BFLM, Miroslava Dlouhého, žádnou cenu a není proto nejmenší důvod k jejímu soudnímu vymáhání. Jediné, co ji činí zajímavou, jsou iniciály CK vyťukané špičkou hřebíku bez nejmenších uměleckých ambicí. Lžíce je klasického tvaru, v němž se vyráběly miliónové série hliníkových příborů, deponovaných do dětských táborů, ozdravoven, kasáren a nemocnic. V závodě Hliníkové příbory pro vaše zdraví, s.r.o. nám tuto informaci potvrdili.

Snažili jsme se Bohumila Černého kontaktovat, aby nám vysvětlil, proč na lžíci tolik lpí. Do dnešního dne ale na naše telefonáty ani emaily nereagoval.

BULVÁR:

Byla aluminiová lžíce důvodem k vraždě?

Ptáme se, jak dlouho bude ještě Bohumil Černý z Čachtanova překrucovat skutečnost? Co ho vlastně žene k tomu, aby na světlo vytahoval staré rodinné příbory? Je pravda, jak tvrdí, že štamgasti svědčili ve prospěch majitelů restaurace U Nováků, protože od nich dostali svíčkovou zdarma? Novákovi i štamgasti toto tvrzení popírají. 

Obyčejná hliníková lžíce a tolik nenávisti v jediné malé obci.

Zdroj blízký obsluze bufetu, pan M.S., nám prozradil, že je bufetářka přesvědčená, že Bohumil Černý nelže. Zmíněný zdroj rovněž dodal, že Černý má k bufetářce velmi blízko. Bohumil Černý prohlašuje, že lžící jedl už jeho praděd Karel Černý, což mají potvrzovat iniciály CK vyryté na lžíci. Ke svému vztahu s bufetářkou uvádí, cituji: "Do toho je vám úplný hovno." 

Jaká je tedy pravda?

Našemu týmu se podařilo získat zcela nové informace. Podle nejmenovaného svědka jedl s inkriminovanou lžící údajně už sám císař Karel I., který do Čachtanova jezdil za jakousi Mařenkou H, která měla být dcerou Josefa H. Zlí jazykové uvádějí, že vilný císař nejezdil za dcerou, ale za otcem. Nehledě na určité pochybnosti o císařově sexuální orientaci je podstatné, že iniciály CK by v tomto případě neznamenaly Karel Černý, ale císař Karel.

V souvislosti s uvedeným odhalením se nabízí otázka, co sleduje odhadce Miroslav Dlouhý z agentury BFLM, který ve svém znaleckém posudku prohlašuje, že je lžíce naprosto bezcenná. Pro koho pracuje tento stárnoucí muž, který je třikrát rozvedený, má údajně osm dětí se čtyřmi manželkami a nedávno koupil hausbót na Vltavě.

Náš tým je připravený čachtanovskou záhadu odkrýt. Možná se nám podaří potvrdit domněnky bývalého archiváře nejmenovaného muzea, že je Bohumil Černý s největší pravděpodobností potomkem slavného císaře. Třeba dokonce zjistíme, že dotčená lžíce skutečně sehrála roli i v neobjasněném úmrtí C.K., jak tvrdí M.L., zdroj blízký U.A. i S.D. V každém případě jsme ve střehu a budeme vás o této kauze dál informovat.

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.