Schody do nebe a krpál odříkání
Hostýn, Bazilika Nanebevzetí Panny Marie...
Byl to stoupák, jako když jsem lezla na Milešovku přímou čarou.
Cesta, což je hodně nadnesený, samý šutr a výmol.

Rovný strmák vzhůru. Lez, nebo si provrtej spánek.
Když ti dojde, že hůř už nikdy v životě být nemůže, přijde nejstrmější úsek.
Dáváš ho jen po čtyřech.
Jsi tak dodělaný, že lezeš setrvačností.
Ema má mísu a ty nulový potenciál.
Království za studený pivo. Klidně i v míse od Emy.
Logika a pud sebezáchovy daly výpověď. Adrenalin jede na plný kule. Ve finále dech v prdeli.
Poslední síly jsi vyplácal na to, aby ses postavil zpátky na nohy.
A před tebou se objeví nekonečná řada schodů...
_________________________________________
Několikrát jsem se v tom srázu s Méďou rozváděla, chtěla jsem ho zabít, sama sebe zadupat do země, celý to vzdát.... Ale dali jsme to.