Schody do nebe a krpál odříkání

03.09.2020

Hostýn, Bazilika Nanebevzetí Panny Marie...

Byl to stoupák, jako když jsem lezla na Milešovku přímou čarou.

Cesta, což je hodně nadnesený, samý šutr a výmol.

Rovný strmák vzhůru. Lez, nebo si provrtej spánek.

Když ti dojde, že hůř už nikdy v životě být nemůže, přijde nejstrmější úsek.

Dáváš ho jen po čtyřech.

Jsi tak dodělaný, že lezeš setrvačností.

Ema má mísu a ty nulový potenciál.

Království za studený pivo. Klidně i v míse od Emy.

Logika a pud sebezáchovy daly výpověď. Adrenalin jede na plný kule. Ve finále dech v prdeli.

Poslední síly jsi vyplácal na to, aby ses postavil zpátky na nohy.

A před tebou se objeví nekonečná řada schodů...

_________________________________________

Několikrát jsem se v tom srázu s Méďou rozváděla, chtěla jsem ho zabít, sama sebe zadupat do země, celý to vzdát.... Ale dali jsme to.