Hostýn, Bazilika Nanebevzetí Panny Marie...
Byl to stoupák, jako když jsem lezla na Milešovku přímou čarou. Cesta, což je hodně nadnesený, samý šutr a výmol. Rovný strmák vzhůru. Lez, nebo si provrtej spánek.
Když ti dojde, že hůř už nikdy v životě být nemůže, přijde nejstrmější úsek. Dáváš ho jen po čtyřech. Jsi tak dodělaná, že lezeš setrvačností.
Ema má mísu a ty nulový potenciál. Království za studený pivo. Klidně i v míse od Emy. Logika a pud sebezáchovy daly výpověď. Adrenalin jede na plný kule. Ve finále dech v prdeli. Poslední síly jsi vyplácala na to, aby ses postavila zpátky na nohy. A před tebou se objeví nekonečná řada schodů...
Několikrát jsem se v tom srázu s Méďou rozváděla, chtěla jsem ho zabít, sama sebe zadupat do země, celý to vzdát.... Ale dali jsme to.
________________________
Přes všechno nepohodlí, které vás čeká cestou vzhůru, cíl za tu námahu stojí. Je to fascinující místo. Doporučuju si pro jeho návštěvu vyčlenit minimálně dvě hodiny.
Parkovat můžete v Bystřici pod Hostýnem a půvabné městečko si třeba před obědem prohlédnout. K obrovskému parkovišti na kraji města, odkud se vydáte k Hostýnu po značené stezce, vás dovedou ukazatele. A nespěchejte, vychutnejte si nádhernou krajinu. Je to zážitek. :-)
Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.
S Hugem na našich večerních, veskrze romantických procházkách sledujeme západ slunce.
Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.
Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...
A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...
Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.