KOMENTÁŘ: Casanovské slavnosti skončily, nezapomeňte

10.06.2019

Společným znakem velkých akcí je nepoměr náročnosti jejich příprav oproti tomu, jak rychle potom skončí. Dlouhé měsíce plánování, organizování, odesílání objednávek, sjednávání termínů s umělci, zajištění prostor, parkovacích ploch, dopravních opatření, dostatek občerstvení, zdravotníků, hasičů, bezpečnostních složek... A pak se už se jen modlit, aby vyšlo počasí a lidem se akce líbila.

Počasí letošním jubilejním Casanovským slavnostem přálo. Ani Casanova nezapomněl a dorazil na zahájení, aby pozdravil lid z podzámčí. Program byl pestrý a líbil se. Například Roman Cirha, který přijel do Duchcova s bandou přátel, se dušoval, že to byl zatím nejlepší program, jaký pamatuje. Studentky hotelové školy v Teplicích, Jana s Klárou, jedna přes druhou v euforii křičely, že rocková scéna u kostela je prostě boží.

Zámecká zahrada a břeh Barbory vypadaly po oba dny jako obrovské pohádkové steaky s oblohou. Tak lákavé, že člověk nevěděl, z jaké strany začít. Jenom atrakcí jsem napočítala dvanáct, a to jsem v tom bludišti nejspíš neprošla všechno. Ze stánků voněly klobásy, žízeň hasilo vychlazené pivo a u langošů v jednu chvíli nestíhali házet novou várku na olej.

Kdo měl plné zuby decibelů a lidí, mohl vklouznout do lodičky a introvertit na hladině rybníka. Ten, kdo chtěl udělat dojem, mohl pozvat svoji vyvolenou na projížďku kočárem, případně u boxovacího pytle předvést svaly jako Frištenský. Vůbec největší rojení ale měly děti. Ty se mohly převtělit do potulných kejklířů, do šermířů, nechat si pomalovat obličej, zabořit nos do cukrové vaty, zlobit, usmívat se jako andílci anebo se vyřádit na některém z nepřeberného množství kolotočů, ze kterých šla hlava kolem už jen při pohledu na ně.

Duchcovští i lidé z okolí si díky Casanovským slavnostem užili dva báječné dny. Organizátoři se snažili připravit program tak, aby si vybral každý, a aby se od rybníků nikomu domů nechtělo. (On to není zrovna jednoduchý úkol.) A k tomu, aby všechno klaplo, je zapotřebí také celá armáda lidí v pozadí. Těch, kterým sice nikdo nezatleská, ale bez kterých byste si slavnosti nemohli bezstarostně a naplno užít. 

Mohlo by vás zajímat...

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...

První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...

V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.