CAUSERIE je pokec, kavárna i novinářský žánr

11.02.2021

Causerie. Můj oblíbený novinářský i literární žánr. Vlísal se mi do přízně, protože není časově náročný a jde střihnout od boku. Nemusím nad ním trávit hodiny. Ve výtvarném světě by causerie byla lehkou perokresbou, která vyjadřuje momentální pocit. Nic trvalého a nic zásadního. Žádný těžký olej hlubokého významu.

Causerie má francouzský původ

Causerie je francouzské slovo, které čteme "kózrí". V překladu bychom ho přeložili jako rozprava, zábavný rozhovor, povídání. Kdybychom pro Causerii hledali synonyma, mohly by jimi být slova: kdákat, povídat si, klábosit, drbat, cintat, plácat, mluvit, blábolit. Přesto je causerie oproti významu uvedených synonym obsahově intelektuálnější, rafinovanější a kultivovanější. Je také provoněná lehkostí, vtipem, nadýchaná emocemi a trochu rozlítaná.

Novinářský žánr

Z pohledu žurnalistiky jde o druh fejetonu, o jeho lehčí formu. Causerie je úvaha psaná lehkou rukou i myslí. Stejně jako fejeton přináší pointu, ze které bychom měli být o něco chytřejší, měli bychom se pobavit a ve finále si říct: Aha, nebo Nojo... Je to taková nezbedná holka a ráda se směje. Takže na rozdíl od fejetonu je více subjektivní, bezprostřední a objevují se v ní prvky rozhovoru autora se čtenářem.

Paul Cavarni: Causerie
Paul Cavarni: Causerie

Řada výtvarných, hudebních i literárních děl byla nazvaná "Causerie" (Rozhovor). Jako tato litografie od Paula Cavarniho. (Foto: Clarkart Galerie)

Causerie a akademici

Moudří akademici definují Causerii jako krátkou neformální esej, kterou můžeme objevit i na místě novinového sloupku. Na rozdíl od fejetonu nebo sloupku je ale hravá, více koketuje s náznaky, s významem slov, s jejich tvary a vpouští do textu více humoru. Zkrátka, pro čtenáře je více "sexy".

Několik odborných definic causerie:

- vtipná literárně vytříbená úvaha lehkého tónu

- krátká neformální esej

- krátký vtipný článek psaný konverzačním stylem

V causerii najdeme jazykové dvojsmyslnosti, nadsázku, vtipy, vědomé nerespektování jazykových a stylistických norem, prvky absurdity a ironie, sarkasmus, humor. Věty používá krátké, aby se zbavila nutnosti nadměrného vysvětlování, a ponechává prostor pro čtenáře, aby mohl číst mezi řádky.

Causerie znamená i zábavné rozhovory. Ve Francii byly velmi populární Causerie na téma známých četníků ze Saint-Tropez s hercem Bourvilem. (Foto: Discos)

Pro snazší "kapíto"

Causerie se někdy používá v odborných časopisech jako odlehčená forma, která čtenáři úspěšněji přiblíží náročnější téma. Jako prostředky, které podporují čtenářovo chápání odborného sdělení, zvedá v takovém případě do boje expresivní a emocionální prvky, personifikaci, oslovení nebo exkurzy.

Zásadní je styl

Obsah causerie není vymezený. Může jít o satiru, parodii, názor nebo fikci. Causerie tudíž není definovaná obsahem, ani formátem, ale stylem.

Causerie a historie

Causerie se poprvé objevila v Anglii na počátku 19. století. Slovo vzniklo z francouzského causer (rozmlouvat, chatovat), ale najdeme v něm i latinské causa (příčina, důvod). Původně se slovo causerie používalo k označení přátelského, neformálního rozhovoru.

V roce 1849 autor a kritik Charles-Augustin Sainte-Beuve začal vydávat ve francouzských novinách Le Constitutionnel týdenní sloupek věnovaný literárním tématům. Jeho kritické eseje se nazývaly "Causeries du lundi" (pondělní rozhovory) a později byly vydané knižně. Následně získalo slovo causerie v angličtině druhý význam, odkazující na krátký, neformální nebo esejistický článek.

Causerie: neformální rozhovor nebo chat. (Zdroj: Dictionary)

Causerie pod křídly Francie

Ve Francii se slovo causerie používá velmi často. Především ve významu neformální konverzace v různých společenských situacích. Také řada francouzských kaváren nese název Causerie, protože jsou místem, kam se lidé chodí bavit, popovídat si.

Causerie v literatuře

Nejznámějšími českými představiteli literární causerie byli Jan Neruda a Karel Čapek. Cestopisné causerie psal i Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, Alex Koenigsmark, Vladimír Pazourek, Josef Jan Svátek nebo Jan Beneš.

Causerie z cest Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského. (Foto: Trhknih)


Zdroje: Merriam-Webster, Britannica, Collins, Cambridge Dictionary, Langsoft, Vocabulary, Donaldson, William (2004), Oxfordský slovník národní biografie, Oxford University Press.

Mohlo by vás zajímat... 

V prvním článku jsem psala, jak jsem propadla fenoménu metody Bullet Journal (BUJO). Vlastně se mi jako první zalíbily zápisníky BUJO, z nichž některé jsou malými uměleckými skvosty. Článek o tom, jak jsme se s Bullet Journal "potkali", si můžete přečíst tady.

"Velmi brzy zapomínáme na věci, o kterých jsme si mysleli, že je nezapomeneme nikdy. Zapomínáme na lásky i zrady, zapomínáme, co jsme šeptali a co jsme křičeli, zapomínáme, kým jsme byli.Proto je dobré, zůstaneme-li v kontaktu sami se sebou, a na to zápisníky jsou. Když chceme tohle spojení udržet funkční, musíme se spolehnout jen sami na sebe: váš...