CAUSERIE je pokec, kavárna i novinářský žánr
Causerie. Můj oblíbený novinářský i literární žánr. Vlísal se
mi do přízně, protože není časově náročný a jde střihnout od boku. Nemusím nad
ním trávit hodiny. Ve výtvarném světě by causerie byla lehkou perokresbou,
která vyjadřuje momentální pocit. Nic trvalého a nic zásadního. Žádný těžký
olej hlubokého významu.
Causerie má francouzský původ
Causerie je francouzské slovo, které čteme "kózrí". V překladu bychom ho přeložili jako rozprava, zábavný rozhovor, povídání. Kdybychom pro Causerii hledali synonyma, mohly by jimi být slova: kdákat, povídat si, klábosit, drbat, cintat, plácat, mluvit, blábolit. Přesto je causerie oproti významu uvedených synonym obsahově intelektuálnější, rafinovanější a kultivovanější. Je také provoněná lehkostí, vtipem, nadýchaná emocemi a trochu rozlítaná.

Ve Francii se slovo causerie používá velmi často. Především ve významu neformální konverzace v různých společenských situacích. Také řada francouzských kaváren nese název Causerie, protože jsou místem, kam se lidé chodí bavit, popovídat si.
Novinářský žánr
Z pohledu žurnalistiky jde o druh fejetonu, o jeho lehčí formu. Causerie je úvaha psaná lehkou rukou i myslí. Stejně jako fejeton přináší pointu, ze které bychom měli být o něco chytřejší, měli bychom se pobavit a ve finále si říct: Aha, nebo Nojo... Je to taková nezbedná holka a ráda se směje. Takže na rozdíl od fejetonu je více subjektivní, bezprostřední a objevují se v ní prvky rozhovoru autora se čtenářem.
Causerie a akademici
Moudří akademici definují Causerii jako krátkou neformální esej, kterou můžeme objevit i na místě novinového sloupku. Na rozdíl od fejetonu nebo sloupku je ale hravá, více koketuje s náznaky, s významem slov, s jejich tvary a vpouští do textu více humoru. Zkrátka, pro čtenáře je více "sexy".
Několik odborných definic causerie:
- vtipná literárně vytříbená úvaha lehkého tónu
- krátká neformální esej
- krátký vtipný článek psaný konverzačním stylem
V causerii najdeme jazykové dvojsmyslnosti, nadsázku, vtipy, vědomé nerespektování jazykových a stylistických norem, prvky absurdity a ironie, sarkasmus, humor. Věty používá krátké, aby se zbavila nutnosti nadměrného vysvětlování, a ponechává prostor pro čtenáře, aby mohl číst mezi řádky.
Pro snazší "kapíto"
Causerie se někdy používá v odborných časopisech jako odlehčená forma, která čtenáři úspěšněji přiblíží náročnější téma. Jako prostředky, které podporují čtenářovo chápání odborného sdělení, zvedá v takovém případě do boje expresivní a emocionální prvky, personifikaci, oslovení nebo exkurzy.
Zásadní je styl
Obsah causerie není vymezený. Může jít o satiru, parodii, názor nebo fikci. Causerie tudíž není definovaná obsahem, ani formátem, ale stylem.
Causerie a historie
Causerie se poprvé objevila v Anglii na počátku 19. století. Slovo vzniklo z francouzského causer (rozmlouvat, chatovat), ale najdeme v něm i latinské causa (příčina, důvod). Původně se slovo causerie používalo k označení přátelského, neformálního rozhovoru.
V roce 1849 autor a kritik Charles-Augustin Sainte-Beuve začal vydávat ve francouzských novinách Le Constitutionnel týdenní sloupek věnovaný literárním tématům. Jeho kritické eseje se nazývaly "Causeries du lundi" (pondělní rozhovory) a později byly vydané knižně. Následně získalo slovo causerie v angličtině druhý význam, odkazující na krátký, neformální nebo esejistický článek.
Causerie pod křídly Francie
Ve Francii se slovo causerie používá velmi často. Především ve významu neformální konverzace v různých společenských situacích. Také řada francouzských kaváren nese název Causerie, protože jsou místem, kam se lidé chodí bavit, popovídat si.
Causerie v literatuře
Nejznámějšími českými představiteli literární causerie byli Jan Neruda a Karel Čapek. Cestopisné causerie psal i Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, Alex Koenigsmark, Vladimír Pazourek, Josef Jan Svátek nebo Jan Beneš.
Zdroje: Merriam-Webster, Britannica, Collins, Cambridge Dictionary, Langsoft, Vocabulary, Donaldson, William (2004), Oxfordský slovník národní biografie, Oxford University Press.
Mohlo by vás zajímat...
Hrabošení
Eva Hrubá, Nymburk, divadlo jednoho herce
Instinkty
Učím první rok. Můj chlap byl můj první chlap. A všechno je jinak.
Po Kanapi se stýskalo
Denní centrum Kanape v Teplicích je už znovu otevřené...
Stejně, jako se vizuálně rozsvítí zahrada, když v ní vysadíte rostliny různých druhů, barev a výšek, podobným způsobem rozzářila Galerii Zahradního domu expozice děl Marie Šechtlové.
S lupínkama je mi nejlíp
Nehodnotí, nepřehrávají, nepoužívají masky a jsou nádherně bezprostřední.