Když plány hatí Méďové boubelatí

26.03.2019

Máme na zahradě chatku.
Tak 3x4 metry.
Jednopodlažní.
Na opření kosy, odložení dětského bazénku, uskladnění křesel, láhví od piva, mrtvých vos a berušek.
Pár let už jí plánuju předělat na bydlení.
Je to trochu mrňavý, ale mě motivuje poslední módní trend, kdy se čtyřčlenná rodina nabouchá do maringotky a pak dělá šťastná selfíčka na Facebook.
Jdu do toho a nevzdám to.
Jasně, nebude jednoduché přizpůsobit se 12 metrům čtverečným ze současných 120.
Nejsem blbá.
Po půllitru vína se u mě dokonce objevují nebývalé vlohy špičkových architektů. 

Moje plány vyústily v rozhodnutí, že koupíme ještě dva přívěsy a všechno to propojíme tunelem. Zatepleným. S malými okénky.
Přinesla jsem to triumfální vítězství dětinské radosti nad rozumem nakreslené tužkou na velkém archu papíru ukázat Medvědovi.
Vážně pokýval hlavou.

Potom mlčky vstal a šel si zakouřit.
Musel tam vytáhnout krabičku.

Celý večer se k plánu nevyjádřil.
Dnes mi z práce poslal emailem tuhle fotku.
A nenapsal k tomu vůbec nic.

Nic.

No věřili byste tomu?  

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.