Už je to rok...

27.08.2019

Nejšťastnější byla těch pět let, co jsme bydleli na jihu Čech. Nekonečný louky, cesty krajinou, kde se s Azinou proháněly, rvaly, slídily. Jenomže mně tam chyběla moje lidská smečka ze severu. Bolelo mě to prázdno po nich. Tak jsme po pěti letech zvedli kotvy, jinak bych se uzoufala. Tolikrát jsem se Chelsee za ten návrat omlouvala a dokazovala, že Krušné hory mají taky co nabídnout. Jenomže tyhle africký palice nade vše milují pohled do dálky, kde oči nezakopnou o kopec...

6. srpna to byl rok, co Chelsea odešla. Věřím, že tam má louku, který konec nedohlédne. Věřím, že její oči už nezakopávají o žádný kopce a její sný se řítí pláněmi bez hranic. Strašně se mi stýská, zrzko zlobivá, a pořád to cítím jako zoufale nespravedlivou věc. 

Jestli si chcete někdy pořídit psa, je důležitý vědět, že až přijde jeho čas, bude vás jeho odchod zoufale bolet. 

Po roce, po pěti letech, kdykoli...