Jednoho dubnového dopoledne

23.04.2019

I chlapi mají své dny. 

Jasný, neřeším. Jen se občas přistihnu, že jim závidím ten chromozom, který zabraňuje, aby si z něčeho dělali velkou hlavu. Aby upadali do bažin svého nitra a rýpali se v něm, jako to děláme my. (Myslím ženský. A myslím to obecně. Probůh.)

Tahle zdařilá pantomima se jmenuje: Mrkej, jak ten míček chytí v letu, při výskoku udělá vrtuli a pak druhou, než dopadne k zemi...