Méďa začal na stará kolena studovat. Dostal od školící firmy speciálně upravený notebook se sluchátky, kamerou a nesmí se od něj během vyučování, krom přestávek, hnout. (Nahodile dostává kódy, které musí do pěti minut zadat.) Tak sedí každý všední den od 8 do 17 "v lavici". Občas je vyvolaný a pak řeční někam do obrazovky. Hyena ho pokaždé doprovází štěkotem, páč se domnívá, že k nám někdo přišel na návštěvu a my jí ho nechceme ukázat.  

Dnes a zítra mají v Německu svátek. Když mi včera oznamoval, že nemusí do školy, svítily mu oči jako halogeny.  Mně, bývalé úče, připomněl chronické výtržníky z 9.A. Samou radostí si ještě hodinu po vyučování vyměňoval s podobně postiženými spolužáky fórky na profesory (mimo služební notebook) a svítil štěstím celý večer. 
Teď ještě klidně spí. Protože netuší, že se mu chystám to volno pořádně osladit. Udělá generální úklid pracovního stolu. V první řadě z něj odlepí všechny papírky od bonbónů. Vydrhne malůvky a nápis, že je Hans grose švajne. Zamknu mu šachy, které při vyučování hraje nejspíš s nějakou plachou spolužačkou. Napíše si domácí úkoly a bude se pěkně učit z těch tlustých bichlí, co dostal k tomu notebooku a do kterých se ještě ani jednou nepodíval!