Cílové skupině dejte podobu a personám jméno 

Před pár lety jsem dělala rozhovor s uměleckým kovářem. Byl to svérázný chlápek kolem padesátky. Bydlel v jedné z kouzelných vísek u Lužnice, kde se dny táhnou v klidu a pokoji. Seděli jsme na terase, ze které byl výhled do zahrady plné kovových figur a povídali si.

Uprostřed hovoru odněkud přiběhl pes. Žádná náročná rasa. Taková směs, co se rodí z lásky, a ne pro papíry. Kovář mu říkal Pse a přinesl mu z kuchyně kus salámu. Prý je zvyklý, že něco dostane. Zeptala jsem se, proč ho nepojmenuje. Kovář odpověděl, že to není jeho pes. Přijde, odejde. Kdyby mu dal jméno, bude to pro něj vztah, a to kovář nechtěl.

Vystopuj svoji cílovku

Cizí pes ale není, oč tu běží. Vzpomínka sloužila jen jako insight k tématu cílová skupina. Řeč bude o tom, jak cílovou skupinu vystopovat, abychom ji poznali (přeneseně) tváří v tvář. Na rozdíl od techtle mechtlí s cizími psy, si s cílovkou vztah budovat musíme. A činíme tak mimo jiné i prostřednictvím příspěvků na web a sociální sítě. 

Sledujte, kdo vaše příspěvky lajkuje, komentuje, kdo u vás nakupuje...

Charakter každé cílové skupiny se odvíjí od toho, co nabízíme. Styl článků pro rockery, kterým vnucujeme kytary, bude jiný, než styl určený skupině, která prahne po dětských přesnídávkách. Musíme vědět, co naši klienti potřebují, proč to potřebují a čím je  představitel naší cílovky typický. Po analýze vytvoříme zástupce, kterého pojmenujeme třeba Olda. Víme, co Oldu baví, jaké jsou jeho zájmy, vzdělání, demografická data, touhy nebo z čeho má obavy. Ano, dá to trochu práce.

Kláru s Oldou rozsaďte

Vzhledem k tomu, že jsme každý jiný, neměli bychom se zaměřit jen na Oldu. Proto k němu vytvoříme protiklad, například Kláru. (Person můžeme mít několik.) Dvacetiletá rockerka má jiné potřeby a přání, než profesionální muzikant Olda, který vláčí kytaru po pódiích už třicet let. Přestože oba patří do naší cílové skupiny, musíme brát v potaz jejich specifické potřeby a odlišnosti. A nezapomínejte ani na persony jako jsou koncertní mistři, rodiče dětí, které se učí hře na kytaru, vedení základních uměleckých škol...

Nebýt za blbce

Když nemáme ánung o cílové skupině, nikdy nemůžeme cílit přesně a naše texty plandají jako hadr ve větru. Jednou směrem k těm, kteří milují rock a jindy k milovníkům parfémů na toaletách. Potom se snadno stane, že píšeme odlišnou řečí i stylem, než jaké používá naše cílovka. A divíme se, proč neprodáváme, když blog plníme příspěvky, až se z něho kouří. Zkrátka, jestliže neznáme svoji cílovou skupinu, můžeme být občas i za blbce.

Tip na konec

Doporučuju si Kláru, Oldu a další dvě, tři persony namalovat a napsat ke každému, co je zač. Všechno, co jste o nich vyšťourali, vyslídili, vystopovali. Výtvarně vyvedené zástupce vaší klientely si pak píchněte na nástěnku, abyste je měli stále na očích. A než se pustíte do nového článku, tak s nimi pokaždé hoďte krátkou řeč.