Cínovecký kostel a horský hřbitov

09.01.2019

Když budete po okraj plní problémů, stresu, nedůvěry v sebe sama a okolností, které vás vyvedly z míry, doporučuji strávit několik hodin na některém z míst, které pracovně nazývám Ostrovy. Na Teplicku jich najdete dost a sami určitě máte ty své. Jde o místa s úžasným geniem loci. Lokality vyzařující energii, která dokáže člověka vyčistit, dopřeje mu prostor k přemítání, k uspořádání myšlenek, k usebrání se a k posílení víry ve vlastní schopnosti.

Jedním z těch míst je pro mě kulturní památka, Kostel Nanebevzetí PannyMarie na Cínovci. Jedná se o jeden z mála hřebenových kostelů, který se v Krušných horách po válce zachoval. Barokní stavba pochází z let 1729 až 1732 a najdete ji v dolní části obce, kde už dříve stával dřevěný kostelík.

V okolí se nacházejí běžkařské a turistické trasy a nedaleko je menší rybník ke koupání. Můžete se tou nádhernou inspirativní krajinou dostat až na Komáří vížku. A když budete hledat klid pro duši, doporučuji tuhle lokalitu navštívit v období mimo lyžařskou a letní sezónu, kdy tady při procházce prožijete úchvatné okamžiky.

Kostel sám stojí poblíž česko-německé hranice. Je obklopen starým horským hřbitovem, kde spí svůj věčný sen kromě jiných i 33 italských válečných zajatců. Ti za první světové války zemřeli při práci v cínoveckých dolech.

Tělo kostela tvoří jednolodní sál s trojboce uzavřeným odsazeným presbytářem a hranolovou věží nad štítovou stěnou. Průčelí kostela je zdobeno mělkým obdélným rizalitem (výstupkem), zakončeno trojúhelníkovým štítem a členěno pilastry (dekorativní prvek, který připomíná sloup). Portál je pravoúhlý, okna jsou oválná a polokruhová. Loď kostela je zaklenuta, presbytář má valenou klenbu s lunetami a na stěnách jsou rokokové malby od kadaňského výtvarníka V. Roitha z roku 1792.

Skříňový pozdně gotický oltář pochází z 1. poloviny 16. století. Nese polychromovou dřevořezbu Madony s Ježíškem. Na křídlech oltáře naleznete výjevy z mariánské legendy o Zvěstování, Narození, Klanění a o Madoně se sv. Annou. Na rubu křídel pak pozdně gotické obrazy ze života Panny Marie. V průčelní věži kdysi visel blíže neznámý zvon z 15. století a v minulosti zde byly dokonce tři zvony od Valentina Lišáka z roku 1732. Za první světové války je ale armáda roztavila pro válečné účely. 

Po roce 1945 byl v kostele umístěn oltář s ústředním motivem Nanebevzetí Panny Marie z roku 1510, který pocházel z nedalekého saského Fürstenau. Oltář neznámých mistrů přečkal v poutním kostele v saském Fürstenau reformaci a změnu vyznání věřících. Především u katolíků se těšil velké úctě. V roce 1883 byl umístěn na radnici ve Fürstenau, kde ale nebyly vhodné podmínky pro jeho uskladnění. Rada obce se proto v roce 1887 rozhodla věnovat ho do nově zbudované mariánské kaple v Předním Cínovci. Oltář byl naložen na vůz a ve slavnostním průvodu s družičkami a hudbou převezen na místo. Nyní si oltář můžete prohlédnout v Regionálním muzeu Teplice, v expozici církevního umění.

Kostel patřil litoměřické diecéze. Ta ho bezúplatně převedla do majetku Města Dubí, aby městu umožnila z pozice majitele čerpat potřebné dotace na jeho rekonstrukci. Velkou část oprav cínoveckého kostela už město nechalo provést a v roce 2019 by měly být ještě opraveny kamenické prvky a fasáda.

Zdroj: Wikipedie, internet, Infocentrum Dubí

Mohlo by vás zajímat...

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

Zář 18

No 2

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.