Portréty: Frank

20.11.2020

Den první

Ví jak nesnáším, když se oholí.
Na snímku ale není smutný kvůli výtce za ztracený vous.
Je smutný tak nějak sám za sebe.
Jako když se mu čas od času rozezní v uších píšťalka a začne ho bolet hlava. Tak, že neví, jestli by nebylo lepší to všechno vzdát.
No, možná je ten smutek ještě hlubší a vede někam, kde se toho bojí on sám.

Až tak daleko ale jít nechci. 

Den druhý

Jsem manipulátor, transformátor myšlenek, deratizátor smutku a vykradač blbý nálady. Splýváme. Samotnou mě překvapuje, jak mi to jde. Tvaruju ho do svých představ. Poslouchá. On, ve kterým cit nezažehneš. Když už nic jinýho, tohle umím.

Euforie, zvýšený tep a rozostřený okolí. Když fotografuju jsem v takovým nevinným rauši.

A najednou: Už ses vyblbla? 

Jdu do auta a jedu domů. Nečekám... Jako kostka ledu mezi oči. No jasně, že jsem za ním cupitala. A ten frajersky nasazený hřebínek mi tam někde spadl do trávy. 

Mohlo by vás zajímat...

Kvě 08

Instinkty

Učím první rok. Můj chlap byl můj první chlap. A všechno je jinak.

Stejně, jako se vizuálně rozsvítí zahrada, když v ní vysadíte rostliny různých druhů, barev a výšek, podobným způsobem rozzářila Galerii Zahradního domu expozice děl Marie Šechtlové.