RECENZE: Bytosti Cyrila Kubešky

05.03.2019

Nechtěla bych se dostat do jeho hlavy, napadlo mě při odchodu z výstavy Cyrila Kubešky. Přitom jsem za sebou táhla vzpomínku z dávnověku, která se pevně držela futer dveří, ječela, že nikam nepůjde, protože právě našla místo, kde se cítí doma.

Dala jsem si slib, že napíšu něco veselého v kontrastu s tím smutkem, který autor trochu bezohledně narval bytostem do vínku. Nojo, ale zkuste si to, když se vám ještě tři noci po zhlédnutí jeho děl promítá v hlavě divný film. Srandičky se v tomhle světě fakt moc nenosí.

Cyril Kubeška své bytosti rozdělil podle etap jejich vývoje. Některé jsou v genesi mnohem dál než ty ostatní. Mnohé už uctívají kult zdobení ušních lalůčků a jiných částí obličeje. U dalších je zase patrný náznak dialogu. (Tělo, jak postupně zjistíte, nemá u bytostí takovou váhu.) 

Kubeškovy postavy vzbuzují zvláštní pocity plíživého strachu. Když se ale nenecháte strhnout prvním dojmem, zjistíte, že ony samy jsou sevřené nekonečnou úzkostí. Jsou vyzáblé pobíháním po nocích a čekáním, jestli někdy dostanou šanci na věčné ustájení, spočinutí a klid.

Kromě objektů a fotografií jsou na výstavě zastoupené i Kubeškovy kresby. A jestli se domníváte, že si u nich trochu vydechnete, zapomeňte. Z postav náhodně vzniklých ze skvrn tančících kolem louží studeného světla, vás bude zábst na duši ještě intenzivněji. Tak, že si možná řeknete Zlatá Erbenova Kytice.

Když na výstavě pobudete déle, přijdete na to, že bytosti už dlouhá léta znáte, protože jste je malovali jako děti. Přestanete na ně koukat s despektem a obavami. Možná ve vás rozehrají soucit a sympatie. 

Cyril Kubeška přivezl do Teplic svět zhmotněných představ a strachů. V úvodu sice celkem lakonicky popisuje, jakou technikou vytvářel kresby a že bytosti jsou z klacků a papírové hmoty. Už ale ani čárka o tom, že do nich dokázal vložit všechno, co v sobě skrýváme, co s sebou vláčíme a co nedokážeme opustit. A to ani tehdy, když se začneme bát sami sebe. 

Výstava je v Regionálním muzeu v Teplicích do 7. dubna 2019

Mohlo by vás zajímat...

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...

Už jsem potřebovala vypadnout. Tohle počasí v horách miluju. Baskervilský nebe a mlha před i za blaty. Kdybych s sebou neměla Huga s Medvědem, ještě se tam kochám. Jenomže kňourali. Že prší, mají hlad a ten velkej s sebou neměl cigára...