RECENZE: S Dagmar Jurkovou pod povrch

12.02.2019

Pod povrchem můžeme najít sami sebe. Netušené meze strachu, prosluněné stráně radosti, krátery vzpomínek a aleje poznání. Pod povrchem se můžeme pořezat, spálit, i ohřát.

Pod povrchem se také jmenuje výstava děl Dagmar Jurkové v duchcovském informačním centru.

Všechna čest. Zavést diváky tak hluboko pod povrch musí být odvaha. Čekala jsem hru a byla jsem vyzvaná na souboj. Donucená přemýšlet, kolik z těch snů, představ, kde se jen sporadicky objeví puklina světla a naděje, také nosím někde v sobě. Změť tvarů, které nabádají k obezřetnosti, barvy, ve kterých se můžete hrabat, jak chcete, ale tu sladce pink, do které svět navléká fajnové pocity, nenajdete.

V případě Dagmar Jurkové nejde o hru. Je to její způsob sdělení, otevření sebe samé. Způsob velmi vyzrálý, který už dávno prošel fázemi hledání, omylů a překotných tvrzení. Emočně silná a třaskavá díla ponechávají na divákovi, co si v nich sám přečte. Nevnucují mu cestu, úvod ani epitaf. A buď se ve vzkazech Dagmar Jurkové najde, nebo se v nich jednoduše ztratí. Nic mezi tím.

Prověřte se sami. Výstava je v Městském informačním centru v Duchcově k vidění ještě do pátku 15. února. 

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.