RECENZE: S Dagmar Jurkovou pod povrch

12.02.2019

Pod povrchem můžeme najít sami sebe. Netušené meze strachu, prosluněné stráně radosti, krátery vzpomínek a aleje poznání. Pod povrchem se můžeme pořezat, spálit, i ohřát.

Pod povrchem se jmenuje výstava děl Dagmar Jurkové v duchcovském informačním centru.

Všechna čest. Zavést diváky tak hluboko musí být odvaha. Čekala jsem hru a byla vyzvaná na souboj. Donucená přemýšlet, kolik z těch snů, představ, kde se jen sporadicky objeví puklina světla a naděje, také nosím v sobě. Změť tvarů, které nabádají k obezřetnosti, barvy, ve kterých se můžete hrabat, jak chcete, ale tu sladce pink, do které svět navléká fajnové pocity, nenajdete.

V případě Dagmar Jurkové nejde o hru. Je to její způsob sdělení, otevření sebe samé. Způsob velmi vyzrálý, který už dávno prošel fázemi hledání, omylů a překotných tvrzení. Emočně silná a třaskavá díla ponechávají na divákovi, co si v nich sám přečte. Nevnucují mu cestu, úvod ani epitaf. A buď se ve vzkazech Dagmar Jurkové najde, nebo se v nich jednoduše ztratí. Nic mezi tím.

Prověřte se sami. Výstava je v Městském informačním centru v Duchcově k vidění ještě do pátku 15. února. 

Mohlo by vás zajímat...

V sobotu 26. listopadu v 18 hodin se na oratoriu kostela na Zámeckém náměstí koná vernisáž tradiční vánoční výstavy keramických děl Aleny Marie Kartákové. Letos jde o výstavu jubilejní, 25. v pořadí. A o výstavu první, na které bude chybět Pavel Karták. O výstavě, odcházení i poznávání jsme připravili s Alenou Kartákovou rozhovor. Najdete ho tady.

Setkání s Pepou Šutarou. Pracovně osobní. Po dvou hodinách a litru kapučína jsem maroda odvezla za přítelkyní. (Rockera uřvanýho. ) Protože su hodné děvče. I přesto, že vím, že se mi laskavost nevyplácí. Vždycky se po ní něco přihrne.

Do pozdních hodin zastupitelstvo v Mikulově. Návrat lesem, co v černočerný tmě připomíná žábry žraloka. Chrammmst!!!!!!