RECENZE: S Dagmar Jurkovou pod povrch

12.02.2019

Pod povrchem můžeme najít sami sebe. Netušené meze strachu, prosluněné stráně radosti, krátery vzpomínek a aleje poznání. Pod povrchem se můžeme pořezat, spálit, i ohřát.

Pod povrchem se jmenuje výstava děl Dagmar Jurkové v duchcovském informačním centru.

Všechna čest. Zavést diváky tak hluboko musí být odvaha. Čekala jsem hru a byla vyzvaná na souboj. Donucená přemýšlet, kolik z těch snů, představ, kde se jen sporadicky objeví puklina světla a naděje, také nosím v sobě. Změť tvarů, které nabádají k obezřetnosti, barvy, ve kterých se můžete hrabat, jak chcete, ale tu sladce pink, do které svět navléká fajnové pocity, nenajdete.

V případě Dagmar Jurkové nejde o hru. Je to její způsob sdělení, otevření sebe samé. Způsob velmi vyzrálý, který už dávno prošel fázemi hledání, omylů a překotných tvrzení. Emočně silná a třaskavá díla ponechávají na divákovi, co si v nich sám přečte. Nevnucují mu cestu, úvod ani epitaf. A buď se ve vzkazech Dagmar Jurkové najde, nebo se v nich jednoduše ztratí. Nic mezi tím.

Prověřte se sami. Výstava je v Městském informačním centru v Duchcově k vidění ještě do pátku 15. února. 

Mohlo by vás zajímat...

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...

Už jsem potřebovala vypadnout. Tohle počasí v horách miluju. Baskervilský nebe a mlha před i za blaty. Kdybych s sebou neměla Huga s Medvědem, ještě se tam kochám. Jenomže kňourali. Že prší, mají hlad a ten velkej s sebou neměl cigára...