RECENZE: S Dagmar Jurkovou pod povrch

12.02.2019

Pod povrchem můžeme najít sami sebe. Netušené meze strachu, prosluněné stráně radosti, krátery vzpomínek a aleje poznání. Pod povrchem se můžeme pořezat, spálit, i ohřát.

Pod povrchem se jmenuje výstava děl Dagmar Jurkové v duchcovském informačním centru.

Všechna čest. Zavést diváky tak hluboko musí být odvaha. Čekala jsem hru a byla vyzvaná na souboj. Donucená přemýšlet, kolik z těch snů, představ, kde se jen sporadicky objeví puklina světla a naděje, také nosím v sobě. Změť tvarů, které nabádají k obezřetnosti, barvy, ve kterých se můžete hrabat, jak chcete, ale tu sladce pink, do které svět navléká fajnové pocity, nenajdete.

V případě Dagmar Jurkové nejde o hru. Je to její způsob sdělení, otevření sebe samé. Způsob velmi vyzrálý, který už dávno prošel fázemi hledání, omylů a překotných tvrzení. Emočně silná a třaskavá díla ponechávají na divákovi, co si v nich sám přečte. Nevnucují mu cestu, úvod ani epitaf. A buď se ve vzkazech Dagmar Jurkové najde, nebo se v nich jednoduše ztratí. Nic mezi tím.

Prověřte se sami. Výstava je v Městském informačním centru v Duchcově k vidění ještě do pátku 15. února. 

Mohlo by vás zajímat...

V kostele Nanebevzetí Panny Marie na Cínovci instalují v tento letní čas varhany. Město Dubí je získalo darem od města Glashütte. Historie varhan je zajímavá a začínám se v tom vrtat. Takže zatím jen stručně:

Kvě 29

Citáty

Když se rvu z ulity, napadají mě věci...

Do stanice přijela první Dvacítka. V premiéře ji řídí Rostislav Křivánek. Má to svůj důvod. Ono se nic neděje bezdůvodně. Ale to se dozvíte uvnitř. A ještě malá ukázka, než budete mít čas přisednout...