Dárek

16.10.2018

Nechodím na houby s naostřenou rybičkou v zadní kapse kalhot ani s košíkem na brambory. Nebaví mě hledat a mít oči přišpendlený k zemi, když je v lese pořád na co koukat.

Les se mi za to revanšuje. Každý rok, na stejném místě, potkám tyhle krasavce. Prostě jdu na špacír s hyenou a kluci sametový na mě vykouknou z trávy. Beru to jako dárek, tak se neofrňuju a seberu je. Něco na smážu, něco na řízky...

Jo a lesu, tomu vždycky pěkně poděkuju. 😉