Dědictví klaunů

18.10.2018

Země frčí do ekologické katastrofy. Argumenty, že to nikdo nepřežije, když se něco VELMI RYCHLE nezmění, nám servírují denně.

A zatímco by jeden čekal, že se všechno pohne k vědomému a šetrnému způsobu života, dav se stále tváří, že se ho to netýká. Po každém zveřejněném snímku oceánu plného odpadků, uhynulé velryby s žaludkem ucpaným plastem nebo kormorána uškrceného igelitkou, to v něm trochu zašumí. Jenom na chvíli, aby si lidi u kompu stihli otřít slzu. A pak je zase ticho.
Ani ne tak po pěšině, spíš po svědomí.

Většina rodičů, kteří se předhánějí v tom, jak moc milují své děti, zaplavují jejich fotkami sociální sítě, řeší v diskusních skupinách výchovu, recepty nebo úžasné pokojíčky, má ve skutečnosti ekologii a v důsledku taky budoucnost svých dětí, tvrdě u zadku.

Kolik z těch milujících rodičů doma třídí odpad? Kolik z nich si z marketů kromě nákupů nenosí hromady igelitových pytlíků? Kolik z nich nevypouští do odpadu chemický sajrajt z pračky i s vědomím, že ten sajrajt budou pít jejich děti? Kolik z nich si pro jednu housku nedojede 300 m autem? Kolik jich dennodenně nezamoří chemií své okolí, byt, jídlo, vodu, oblečení? 

Protože je to pohodlné.

Protože to dělají všichni. 

A tak čekám, kdy konečně některý z nich přizná barvu. Kdy se najde někdo, kdo sundá červený nos a otevřeně řekne, jak to s tou rodičovskou láskou ve skutečnosti je. Kdy třeba na fejs místo příspěvku o ušité mikině pro synka vloží vzkaz:

"Milé děti. Máme vás rádi, ale měly byste vědět, že ne tak moc, aby nás to nutilo přemýšlet. Aby nás to přimělo něco měnit. Abychom hledali alternativní cesty, když máme jednu dobře vyšlapanou. Abychom si zatěžovali hlavu s životním prostředím, když těch stromů, ruku na srdce, máte všude pořád ještě dost. Milé děti, vždyť vy si s tím bezvýchodnem, který tu po nás jednou zůstane, už nějak poradíte...."                                                  

Mohlo by vás zajímat...

Prcháte konečně někam na dovolenou? Pak si vytvořte do svého Journalu projekt Dovolená, abyste na nic nezapomněli a aby vás nic nezaskočilo.

Pohled týraného štěněte... Prý, jestli jsem někdy slyšela o počasí, do kterého bys psa nevyhnal?????!!!!! Tak nad ním stojím, statečně moknu, protože obě ruce mívám zaměstnané tím, jak ho chytám, odněkud vynořuju, rvu mu nedefinovatelné předměty z huby a ten deštník už nemám čím držet.

Ne z každého vyroste slavný malíř. Ne všichni, kteří objevili kouzlo tvarů, barev a kompozice budou ve světě výtvarného umění něco znamenat. Přesto, i kdyby nic, malování, kreslení a výtvarná tvorba obecně dopřávají tvůrcům relaxaci, možnost vyprostit se z přetechnizovaného světa a nacházet v sobě netušené ostrovy.

Svět je plný úkladů, ale i báječných překvapení. Takový motýl... Je nepolapitelný, divně křehký a lítá! Tohle chlupatý čtyřnožec neumí, i kdyby se na uši stavěl. Huga ta nová zkušenost trochu rozesmutnila. Ba co víc, vracel se domů s vráskou na čele a dnes asi nebude mít klidný spánek.

Svět už je zase v pořádku.Zvykám si dávat bacha, na co a na koho sedám, všechno, co jde rozkousat, jsem přesunula do výšky minimálně 1 metru, znovu se učím, že hračkou může být klíďopíďo i šanon s dokumenty, zase si připadám jako tyran, když jím a ty obrovský oči pode mnou žadoní bez úspěchu.