Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)
Když dokážeme odložit své dospělácké brnění, budeme lépe vnímat jejich svět. Budeme schopní reagovat, myslet, chránit a milovat je opravdově, zdravě i neúprosně. Budeme umět tolerovat, co ještě tolerovat jde, i když je to občas daleko přes čáru. Budeme umět krotit svůj hněv, i když budou na roztržení vejpůl. A co je podstatné, naučíme se je s láskou a pochopením navádět na bezpečnou ranvej, když vzlétnou směrem k pádu.
Přeju všem dětem oceán lásky. Bezbřehé a bezpodmínečně čisté. Přeju jim rodiče, kteří je nebudou omezovat v letu jenom proto, že se to nehodí, nebo že zrovna mají jiné plány, jiné představy, zájmy a priority. Rodiče, pro které zůstanou do konce života největší životní výhrou. Takovou, která strčí do kapsy všechny poklady, kariéry, šperky, vily a zlaťáky světa.
Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.
Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)
Abychom metodu Bullet Journal správně pochopili, musíme pochopit význam a účel jednotlivých odrážek. Jedině tak s nimi budeme pracovat efektivně.
Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.
Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.
Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.