Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Když dokážeme odložit své dospělácké brnění, budeme lépe vnímat jejich svět. Budeme schopní reagovat, myslet, chránit a milovat je opravdově, zdravě i neúprosně. Budeme umět tolerovat, co ještě tolerovat jde, i když je to občas daleko přes čáru. Budeme umět krotit svůj hněv, i když budou na roztržení vejpůl. A co je podstatné, naučíme se je s láskou a pochopením navádět na bezpečnou ranvej, když vzlétnou směrem k pádu.

Přeju všem dětem oceán lásky. Bezbřehé a bezpodmínečně čisté. Přeju jim rodiče, kteří je nebudou omezovat v letu jenom proto, že se to nehodí, nebo že zrovna mají jiné plány, jiné představy, zájmy a priority. Rodiče, pro které zůstanou do konce života největší životní výhrou. Takovou, která strčí do kapsy všechny poklady, kariéry, šperky, vily a zlaťáky světa.