Hodně štěstí, lupínci!

01.06.2021

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Když dokážeme odložit své dospělácké brnění, budeme lépe vnímat jejich svět. Budeme schopní reagovat, myslet, chránit a milovat je opravdově, zdravě i neúprosně. Budeme umět tolerovat, co ještě tolerovat jde, i když je to občas daleko přes čáru. Budeme umět krotit svůj hněv, i když budou na roztržení vejpůl. A co je podstatné, naučíme se je s láskou a pochopením navádět na bezpečnou ranvej, když vzlétnou směrem k pádu.

Přeju všem dětem oceán lásky. Bezbřehé a bezpodmínečně čisté. Přeju jim rodiče, kteří je nebudou omezovat v letu jenom proto, že se to nehodí, nebo že zrovna mají jiné plány, jiné představy, zájmy a priority. Rodiče, pro které zůstanou do konce života největší životní výhrou. Takovou, která strčí do kapsy všechny poklady, kariéry, šperky, vily a zlaťáky světa. 

Nejnovější články na mém blogu 

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.