Den duševního dědictví aneb Mobil velikosti lopaty

26.04.2021

Dnešek je zasvěcený Světovému dni duševního vlastnictví. Jeho cílem je upozornit na všechny skvělé ženy a muže, kteří i přes bariéry konvencí, odtrhování si od úst, ukrajování spánku a vytváření neklidu v soukromí nacházeli způsoby, jak nevděčnému lidstvu usnadnit věci všední i ty méně obvyklé. 

Jde o připomínku menších i větších géniů, podepsaných pod propriety, které nám usnadňují práci a celý život. Je zvláštní, že ze všech úžasných věcí mě napadl mobilní telefon. 

Vzpomněla jsem, jak jsme s exmanželem stáli celí rozechvělí v dlouhé frontě na svůj první mobil, který by dnešní mládež přirovnala k lopatě. Jak jsme třesoucíma rukama otevírali krabici velikosti dětských bot a jak jsme upadali v závrať, když jsme prvně udeřili do mohutné klávesnice. 

Vzpomněla jsem na tu bezohlednou vášeň, která možná předčila naše první milostné opojení. Na to, jak jsme telefonovali jako vzteklí každému, kdo "už ho taky měl", bez ždibce úcty k A. G. Bellovi. (To je ten pán, který přispěl k urychlení komunikace vynálezem telefonu v roce 1876.) 

Taky se mi vybavil den, kdy nám do redakce přinesli první počítače. Naše věrné psací stroje značky Triumph, které nám do té doby sloužily do roztrhání kláves i válce, jsme promptně vyměnili za možnost psaní bez papíru, který byl v redakci stejně neustále pobryndaný kávou a za úžasné pohodlí, které jsme objevili v klávese Delete. Zapomněli jsme na psací stroje tak rychle, jako umí zapomenout manžel na manželku, když ho osmnáctiletá slečna s výstřihem po opasek poprosí, jestli by jí mohl ukázat místo v autě, kam se leje voda.

Nefackovala nás hanba, neměli jsme výčitky a ze dne na den jsme bez větších problémů podlehli pábení pokroku. Naše staré psací stroje, zůstaly odstrčené a zaprášené v archívu, ve společnosti neprodaných novin.

V souvislosti se dnem duševního vlastnictví mě taky napadlo, jestli by se tenhle mezinárodní den nemohl vykládat i jinak. Třeba tak, že by 26. dubna každoročně zapařili všichni ti, kdo vlastní duši. Jsem si jistá, že by mimo oslav zůstal poměrně velký dav těch, kteří by neměli co slavit. 

Nejnovější články na mém blogu

Prcháte konečně někam na dovolenou? Pak si vytvořte do svého Journalu projekt Dovolená, abyste na nic nezapomněli a aby vás nic nezaskočilo.

Pohled týraného štěněte... Prý, jestli jsem někdy slyšela o počasí, do kterého bys psa nevyhnal?????!!!!! Tak nad ním stojím, statečně moknu, protože obě ruce mívám zaměstnané tím, jak ho chytám, odněkud vynořuju, rvu mu nedefinovatelné předměty z huby a ten deštník už nemám čím držet.

Ne z každého vyroste slavný malíř. Ne všichni, kteří objevili kouzlo tvarů, barev a kompozice budou ve světě výtvarného umění něco znamenat. Přesto, i kdyby nic, malování, kreslení a výtvarná tvorba obecně dopřávají tvůrcům relaxaci, možnost vyprostit se z přetechnizovaného světa a nacházet v sobě netušené ostrovy.

Svět je plný úkladů, ale i báječných překvapení. Takový motýl... Je nepolapitelný, divně křehký a lítá! Tohle chlupatý čtyřnožec neumí, i kdyby se na uši stavěl. Huga ta nová zkušenost trochu rozesmutnila. Ba co víc, vracel se domů s vráskou na čele a dnes asi nebude mít klidný spánek.

Svět už je zase v pořádku.Zvykám si dávat bacha, na co a na koho sedám, všechno, co jde rozkousat, jsem přesunula do výšky minimálně 1 metru, znovu se učím, že hračkou může být klíďopíďo i šanon s dokumenty, zase si připadám jako tyran, když jím a ty obrovský oči pode mnou žadoní bez úspěchu.