O houpacím koni a o tátovi

20.06.2021

Houpacího koníka na snímku najdete v teplickém muzeu na výstavě historických pohlednic. Podobný stál u tety Růži v Kadani pod schody na půdu. Jo, jo. Přesně na tu půdu, která tak lákala k výpravám a od které teta schovávala klíč pokaždé, když jsem přijela. "Hlavně jí nepouštěj na horní půdu, už několikrát jsem ji u nás načapal, jak chodí po hřebenu střechy," kladl otec důrazně na srce své starší sestře.

Tak jsem se chodila alespoň houpat. Ve své fantazii jsem se ocitala v krajinách, o kterých můj moudrý otec neměl tušení. A kdyby měl, nejspíš by milého koníka odsoudil do tmy zamčené půdy. Proplétala jsem se neprostupnou džunglí, savanou, kde číhala divá zvěř, prérií, pustou a prázdnou jako písečná pláž za úsvitu a v patách mi pokaždé byli všichni neřádi světa.

Táta o mě míval celé mé bouřlivé dětství a dospívání velký strach. Často říkal, "Nono, už jsi velká holka, tak se nechovej jako nevycválaný fracek." Když jsem něco provedla, přišla s rozbitý kolenem, strženou kůží na rameni, s rezavým hřebíkem v noze nebo vyraženým zubem, tak vybuchnul, že mě jednou raději sám přerazí, než aby čekal, až mě budou někde sbírat po kouskách.

Táta mě uměl postavit do haptáku. Aniž by zvýšil hlas, nebo mě uhodil. Byla jsem neskutečný grázl, ale u něj na koberečku jsem měkla jako máslo na Sahaře. I kluci z ulice ho s respektem a úctou zdravili. Náš otec měl autoritu a šel z něho trochu strach. Přesto to byl milující táta, který uměl poradit a u kterého jsem se cítila v bezpečí, jako později už nikdy u nikoho jiného. Chyběly mu ale ty buňky, které člověka nutí někoho pohladit, políbit, obejmout. A když jsem si objetí nebo pusu ukradla, byl pokaždé v rozpacích, odkašlával a brumlal něco jako, dobrý, no, no, dobrý. 

Dnes je Den otců. Původně jsem nechtěla psát nic, ale pak jsem uviděla toho koníka... Takže, tati, trochu o voze a o koze, jak jsi rád říkal, namísto pořádného přání. Posílám ti tam nahoru jednu echt štípanou a vypořádej se s ní, jak chceš.  

Nejnovější články na mém blogu

Prcháte konečně někam na dovolenou? Pak si vytvořte do svého Journalu projekt Dovolená, abyste na nic nezapomněli a aby vás nic nezaskočilo.

Pohled týraného štěněte... Prý, jestli jsem někdy slyšela o počasí, do kterého bys psa nevyhnal?????!!!!! Tak nad ním stojím, statečně moknu, protože obě ruce mívám zaměstnané tím, jak ho chytám, odněkud vynořuju, rvu mu nedefinovatelné předměty z huby a ten deštník už nemám čím držet.

Ne z každého vyroste slavný malíř. Ne všichni, kteří objevili kouzlo tvarů, barev a kompozice budou ve světě výtvarného umění něco znamenat. Přesto, i kdyby nic, malování, kreslení a výtvarná tvorba obecně dopřávají tvůrcům relaxaci, možnost vyprostit se z přetechnizovaného světa a nacházet v sobě netušené ostrovy.

Svět je plný úkladů, ale i báječných překvapení. Takový motýl... Je nepolapitelný, divně křehký a lítá! Tohle chlupatý čtyřnožec neumí, i kdyby se na uši stavěl. Huga ta nová zkušenost trochu rozesmutnila. Ba co víc, vracel se domů s vráskou na čele a dnes asi nebude mít klidný spánek.

Svět už je zase v pořádku.Zvykám si dávat bacha, na co a na koho sedám, všechno, co jde rozkousat, jsem přesunula do výšky minimálně 1 metru, znovu se učím, že hračkou může být klíďopíďo i šanon s dokumenty, zase si připadám jako tyran, když jím a ty obrovský oči pode mnou žadoní bez úspěchu.