Sobota na Celostátním setkání majitelů a příznivců vozidel, vyrobených bývalým koncernem IFA v tehdejší DDR.
Neberu svátky na lehkou váhu
Zítra je sobota 1. května, a to kromě definitivního vítězství jara nad zimou znamená také Svátek práce. Pár let už ho slaví každý po svém. Pryč jsou doby alegorických vozů a dlouhých průvodů, třepetajících vlaječkami, které národ fasoval od předsedů ROH. Ulicemi se už netáhne vůně párků s hořčicí a ušní bubínky neproráží proslovy potentátů ani řízná dechovka. Časy se mění.
Jediné, co se nezměnilo, je skutečnost, že se na Prvního máje nemaká. Až na výjimky, samozřejmě. Někdo vypadne z města, jiný do garáže na točený nebo na panáka a křehké bytosti, jako jsou ženy a zženštělí muži, se vrhají do rozkvetlého sadu. Líbají se pod třešněmi, které v tuto dobu slouží jako půvabné pozadí jejich hrátek. Zastánci tradice argumentují romantikou a upevňováním vztahu. I když k zahození není ani příležitost vytvoření emocionálně pikantních snímků na sociální sítě.
Málokdo ale ví, že i den před 1. květnem je zasvěcený práci. A nemyslím . pouze fakt, že je pátek, a tak jste museli mašírovat ke strojům. OSN totiž vyhlásila 30. duben jako Den pracoviště. Jeho smyslem má být zlepšování pracovních vztahů, navazování pracovních přátelství a osobní rozvoj ve všeobjímající přátelské atmosféře na pracovišti. Přestože jsem přesvědčená, že jde o další účelově vytvořený svátek, abychom práci milovali víc než bližního svého, líbí se mi.
Dokonce jsem si pečlivě dnešek naplánovala, abych oslavy Dne pracoviště neodbyla jen tak ledabyle.

V první řadě se věnuji zlepšování pracovních vztahů ve svém home
office. Poprosím v pauze u kávy manžela, aby vyprávěl nějakou veselou historku
ze svého zaměstnání. Společně se zasmějeme pointě, (pokud nějaká bude) a vztahy
se o fous upevní. Než se pustím do dalších pracovních úkolů a manžel prchne
na noční, pokusím se s ním ještě navázat pevné pracovní přátelství. Neměl
by to být problém, nějaký ten pátek už se známe. No a když konečně vypadne a já budu
mít večer pro sebe, vrhnu se na osobní rozvoj. Dvě sedmičky
Modrého Portugala a rozsvícené svíčky na psacím stole by měly pro tento náročný úkol stačit.
Práci třikrát Hip, hip hurá! a přátelství na pracovišti
zvlášť!
Nejnovější články na mém blogu
Cínovecký kostel rozezní německé varhany
V kostele Nanebevzetí Panny Marie na Cínovci instalují v tento letní čas varhany. Město Dubí je získalo darem od města Glashütte. Historie varhan je zajímavá a začínám se v tom vrtat. Takže zatím jen stručně:
Včerejší vernisáž výstavy prací absolventů Základní umělecké školy Teplice v muzeu byla jako každá jiná vernisáž.
Citáty
Když se rvu z ulity, napadají mě věci...
Z dubského nádraží můžete poslat pohled
Už jste někdy zažili, aby vám výpravčí recitoval na nádraží báseň?
Tramvaj 20: Rostislav Křivánek
Do stanice přijela první Dvacítka. V premiéře ji řídí Rostislav Křivánek. Má to svůj důvod. Ono se nic neděje bezdůvodně. Ale to se dozvíte uvnitř. A ještě malá ukázka, než budete mít čas přisednout...