Neberu svátky na lehkou váhu

30.04.2021

Zítra je sobota 1. května, a to kromě definitivního vítězství jara nad zimou znamená také Svátek práce. Pár let už ho slaví každý po svém. Pryč jsou doby alegorických vozů a dlouhých průvodů, třepetajících vlaječkami, které národ fasoval od předsedů ROH. Ulicemi se už netáhne vůně párků s hořčicí a ušní bubínky neproráží proslovy potentátů ani řízná dechovka. Časy se mění.

Jediné, co se nezměnilo, je skutečnost, že se na Prvního máje nemaká. Až na výjimky, samozřejmě. Někdo vypadne z města, jiný do garáže na točený nebo na panáka a křehké bytosti, jako jsou ženy a zženštělí muži, se vrhají do rozkvetlého sadu. Líbají se pod třešněmi, které v tuto dobu slouží jako půvabné pozadí jejich hrátek. Zastánci tradice argumentují romantikou a upevňováním vztahu. I když k zahození není ani příležitost vytvoření emocionálně pikantních snímků na sociální sítě.

Málokdo ale ví, že i den před 1. květnem je zasvěcený práci. A nemyslím . pouze fakt, že je pátek, a tak jste museli mašírovat ke strojům. OSN totiž vyhlásila 30. duben jako Den pracoviště. Jeho smyslem má být zlepšování pracovních vztahů, navazování pracovních přátelství a osobní rozvoj ve všeobjímající přátelské atmosféře na pracovišti. Přestože jsem přesvědčená, že jde o další účelově vytvořený svátek, abychom práci milovali víc než bližního svého, líbí se mi.

Dokonce jsem si pečlivě dnešek naplánovala, abych oslavy Dne pracoviště neodbyla jen tak ledabyle.

V první řadě se věnuji zlepšování pracovních vztahů ve svém home office. Poprosím v pauze u kávy manžela, aby vyprávěl nějakou veselou historku ze svého zaměstnání. Společně se zasmějeme pointě, (pokud nějaká bude) a vztahy se o fous upevní. Než se pustím do dalších pracovních úkolů a manžel prchne na noční, pokusím se s ním ještě navázat pevné pracovní přátelství. Neměl by to být problém, nějaký ten pátek už se známe. No a když konečně vypadne a já budu mít večer pro sebe, vrhnu se na osobní rozvoj. Dvě sedmičky Modrého Portugala a rozsvícené svíčky na psacím stole by měly pro tento náročný úkol stačit.

Práci třikrát Hip, hip hurá! a přátelství na pracovišti zvlášť!

Nejnovější články na mém blogu

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

No 2

18.09.2021

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.