Človíček a den smutku

10.09.2020

Dnes jsem hlídala Človíčka.

Neměl náladu. Bolela ho pusa. 

Vůbec se nesmál, nechtěl na pískoviště za dětmi, vlastně nechtěl vůbec nic.

Oči jako slzavý studny.

- Tak jsem mu zazpívala písničku, tu o kravách - hou, hou a nikam nedojdou.

- Prsty jsem mu zahrála pohádku o šaškovi, který se bojí přejít madlo kočárku (teda most) a pak se začne tak strašně sám sobě smát, že si prdne a přeletí na druhou stranu jako tryskáč.

(Človíček začal projevovat syndromy ustupující blbý nálady.)

- Taky jsem vyprávěla, jak se rojí mravenci a že s těmi křídly, která na chvíli mají, nakládají sakra neefektivně a jak efektivně by se s nimi dalo naložit. 

- Jo a jeden z těch mravenců si místo normálních brýlí vzal ty na čtení. Tudíž prdlajs viděl na cestu a přistál Človíčkovi přímo na nose... 

(V ten moment to blbá nálada zabalila. Človíček se smál, až mu z těch jezírek ve vočích tekly slzy.)

No a pak už to byl starej dobrej parťák, se kterým děláme pokaždé nevýslovné blbiny a trochu možná i ostudu. Smáli jsme se všemu. 

Potom se vrátila máma.

Mohlo by vás zajímat...

V kostele Nanebevzetí Panny Marie na Cínovci instalují v tento letní čas varhany. Město Dubí je získalo darem od města Glashütte. Historie varhan je zajímavá a začínám se v tom vrtat. Takže zatím jen stručně:

Kvě 29

Citáty

Když se rvu z ulity, napadají mě věci...

Do stanice přijela první Dvacítka. V premiéře ji řídí Rostislav Křivánek. Má to svůj důvod. Ono se nic neděje bezdůvodně. Ale to se dozvíte uvnitř. A ještě malá ukázka, než budete mít čas přisednout...