REPORTÁŽ: Vánoce a děti z Tuchlova

18.12.2019

(Pro Revui Teplicka)

Děti z Dětského domova v Tuchlově připravily vánoční besídku. Pro lidi, kteří si udělali čas, aby s nimi pobyli. Pro lidi, kteří přišli, zatleskali, zasmáli se, ocenili jejich výkony, měli si s dětmi co říct a poskytli jim důležitou zpětnou vazbu. Byli mezi nimi byli i někteří rodiče, kteří ovšem po vystoupení odešli do jiných domovů...

Když jsem přicházela společně s dalšími návštěvníky, běžely děti naproti lidem, kteří s domovem spolupracují. Objaly je a řekly Ahoj strejdo, Ahoj teto a nebylo pochyb, že je ta bezprostřední radost ze setkání oboustranná. Trochu mi v tu chvíli bylo dokonce líto, že nejsem jednou z tet.

Besídka byla úžasná. V té velké rodině, kde je celé hejno dětí, tety a strejdové a všichni jsou tak nějak za jednoho a ten jeden za všechny, protože mají hodně společného, možná víc, než si dokážeme představit, bylo i mně, introvertovi, náramně dobře. Měla jsem během několika minut pocit, že mezi ně patřím, že je to i moje rodina. Ostatně, které děti naše nejsou?

Ten zážitek byl nevšední, hodně silný a mně prolítla hlavou spousta myšlenek. Vzpomněla jsem si na mamku, jak před štědrovečerní večeří trvala na tom, abychom se kolem stolu chytili za ruce a ona poprosila toho nahoře, aby nás od sebe nikdy netrhal. Vzpomněla jsem si na pocity štěstí, když jsem viděla rozzářené oči svých dětí u vánočního stromku. Na pocity hrdosti, když jsem později vnímala, jak pevně drží všechny spolu.

Nebyla bych upřímná, kdybych zastírala fakt, že mě na tuchlovské besídce dostihl i smutek. Z pocitu, že tyhle děti nemohou vyrůstat s mámou a tátou. Přesto si myslím, že děti v Tuchlově mají tak báječné tety a strýčky, kteří nedovolí, aby je nějaké trápení, když už přijde, přepadlo na dlouho.

No a já, až se letos s rodinou chytneme u vánočního stromku za ruce, poprosím toho nahoře mimo jiné i o to, aby všem dětem, které vyrůstají bez mámy a táty, pomohl jednou najít cestu k vlastní úžasné a šťastné rodině. K vlastnímu domovu, který bude na hony vonět dětským smíchem, máminými koláči a nevyvětratelnou láskou.

Mohlo by vás zajímat...

V sobotu 26. listopadu v 18 hodin se na oratoriu kostela na Zámeckém náměstí koná vernisáž tradiční vánoční výstavy keramických děl Aleny Marie Kartákové. Letos jde o výstavu jubilejní, 25. v pořadí. A o výstavu první, na které bude chybět Pavel Karták. O výstavě, odcházení i poznávání jsme připravili s Alenou Kartákovou rozhovor. Najdete ho tady.

Setkání s Pepou Šutarou. Pracovně osobní. Po dvou hodinách a litru kapučína jsem maroda odvezla za přítelkyní. (Rockera uřvanýho. ) Protože su hodné děvče. I přesto, že vím, že se mi laskavost nevyplácí. Vždycky se po ní něco přihrne.

Do pozdních hodin zastupitelstvo v Mikulově. Návrat lesem, co v černočerný tmě připomíná žábry žraloka. Chrammmst!!!!!!