Adventní putování Divadla V Pytli

19.12.2020

Petr Stolař: Rozestupy máme ošetřený. Maximálně po třech, jako tři králové. Ovce jsem raději rozpustil, takže početnější skupiny nejsou. Tři králové jdou bez velbloudů, bez zvířat, aby netvořili velké shluky... Je tu celkem 21 betlémských postaviček.

Petr Stolař, principál Divadla V Pytli, měl organizaci sobotního Adventního putování na Zámeckém náměstí a v parku v malíku. I když ho trochu překvapila informace, že se ztratil jeden velbloud a z druhého jsou špekáčky připravené u Římana k rožnění.

Stolař: Jestli sis všimla, u Římana je hromada od vykopaného stromku. Tak jsem mu řekl: Hele, normálně to prodávej jako velbloudí lejno. To tady v Čechách lidi jen tak neuvidí.

Návštěvníci Rodinného adventního putování byli skvělí. Dodržovali doporučené rozestupy, byli v pohodě, jen jich mohlo být trochu víc...

Stolař: No, hele, já jsem rád, že tu nejsou davy. Přemýšlel jsem, jestli to nemám na poslední chvíli zrušit. Dát smajlíka, že se to nekoná. On nikdo pořádně neví, kdo to pořádá. Hodili to na mě...

Vloni jste řádili i uvnitř, v zámku...

Stolař: To jo, ale teď si vzpomněli všechno utípnout už v pátek... Včera jsme byli ještě v Praze, chodovská tvrz. Nikdo nemohl, tak jsme to vzali. Buď jsou lidi v karanténě nebo v práci.

Třeba se jim nechce, mají roušek plný zuby.

Stolař: Tady herci roušky nemají. Jak by lidi poznali, kdo je Josef a kdo Marie? Jedině, že by si vyfotili obličej a vytiskli ho na roušku. Na druhou stranu bych pak já mohl jít třeba za Zagorku, že jo?

Kolem prošli tři králové.

- Pořád se couráš, přidej, takhle to do Betléma nestihneme.

- Já se necourám, ale ten beran je hrozně těžkej...

Stolař: Pánové, nehádejte se nám tady ve svaté chvíli!

- Kašpar mi odvázal velblouda a svádí to na mě, že se mi ztratil.

Stolař: Nespěchejte, máte přece dorazit až šestého ledna!...

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.