Domaslavické údolí a hledači lyží

01.04.2019

Potřebovala jsem si vyčistit hlavu. A plíce taky. O srdci ani nemluvě. Zkrátka, potřebovala jsem očistnou kúru. Tak jsme vyrazili s medvědem a Azinou do Domaslavického údolí. Jo, přesně tam, kde poeta jako já upadával do inspiračního bezvědomí a stával hodiny s hubou dokořán. Slibovala jsem medvědovi zážitek, který si po návratu určitě poznamená do diáře tím svým osobitým stylem: "Ich war dort."

Kdysi ve třetihorách jsem do Domaslavického údolí chodila na malé čundry. Tehdy se ještě telefonovalo z budky a fotilo poctivým foťákem jako byla Corina 😊 nebo Zenit. A v lese to bývalo o hubu. Když jste si třeba nabroušeným nožem uřízli kus prstu, nebylo odkud zavolat pomoc. Někdo totiž rozhodl, že se telefonní budky v lesích stavět nebudou. Přesto jsem tyhle výpravy přežila. Sama v divočině, ve společnosti jelenů, kanců a eklhaftfujtajblových komárů.

Frank se těšil jak nemluvně, ovlivněn mým popisem, složeným ze superlativ a několika málo spojek. Když jsme ale zaparkovali na domaslavickém sídlišti, vypadal zdrceně. No, sídliště, to přeháním. Jenomže proti těm pár domkům v mých třetihorách, je tady teď barák na baráku, zahrada na zahradě, bazén na bazénu, auto vedle auta. A v lese, kde jsem kdysi dlouhé hodiny nenarazila na živáčka, se to hemžilo jak v Číně při stavbě věhlasné zdi. 

Míjeli nás cyklisti, běžci a chodci s hůlkami, kteří od jara do podzimu hledají své lyže. Takový domaslavický Václavák. Jediné, co zívalo samotou, bylo místo, kde jsem pokaždé tábořila a s opovržením shlížela do údolí. Šplhat do kopců se nikomu nechce. Zaplať pánbůh.

Mohla bych teď smutnit jako baset, kdeže staré časy jsou. Věřím ale, že všechno špatný je k něčemu dobrý. Když si dnes v lese například někdo uťafne nožem prst, může si přivolat pomoc mobilem. Pokud má mobil vybitý, je šance, že o něj zakopne hledač lyží. No a když ho chodec s hůlkami mine, má ještě možnost doplazit se sám k nejbližšímu stavení. Na rozdíl od Meresjeva to má k prvnímu plotu, co bys šutrem dohodil.

Mohlo by vás zajímat...

Některé rozhovory by se mohly táhnout hodiny. Většinou to bývají ty, na které se mi zpočátku vůbec nechce.

Led 02

Rok 2022

(Kliknutím na obrázek se článek otevře.)

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...