Pacov je roztáhlý, jako provázek s korálky, rozložený na koberci Vysočiny. Ty korálky jsou pacovské domky. Některé rodinné, jiné činžovní. Až na náměstí tu moc vysokých činžovních domů nenajdete. Zato ulice jsou tady jako rozevřená náruč světla. Široké, neuspěchané a chodcům dopřávají spoustu slunce, vzduchu a pohody. 

V Pacově jsem hledala dům tety a strýčka Holakovských, u kterých jsem párkrát v létě jako třináctiletý vzbouřenec přespala. Nenašla. Adresu už nemám a paměť je líná mrcha. Tak jsme se alespoň pokochali náměstím, kam mě strýček jednou vzal na velké letní slavnosti. Taky jsme objevili skvělou cukrárnu Láskomina. Super vymazlený design, prostředí i nabídka, že bychom to tu nejraději na několik hodin zapíchli a dali menu pěkně odshora...

Gott mit uns.

Až tudy budete někdy projíždět, dopřejte si procházku Pacovem. Městečko je neuvěřitelně vstřícné, světlé a své si tady najdou kromě romantiků i srdce historiků a architektů.