Dubičky, vesnička jako dlaň

DUBIČKY.

Vesnička malá, středisková, kde si lidé vidí do talířů a čas tu plyne oklikami v meandrech Labe, bez extrémně zvýšeného tepu. Místo, kde vás vítá štěkot strážců RD 4+1, padající vlašáky a volně probíhající slepice.

Vybrali jsme si dobu více než příznivou. Hejna turistů už odtáhla za jinými lákadly do náruče měst a tak jsme od kostela sv. Barbory shlíželi na tu nádheru osamocení, nerušení a s vyvstalou situací navýsost spokojení.

Ani na nedaleké Doerellově vyhlídce nebylo živáčka. Proto nechť je dnešní den vepsán úhledným písmem do deníku a zůstane tak nezapomenut na věky věků. Amen...