Rande s Casanovou

07.08.2019

Vydala jsem se do Duchcova uhňácat info pro milované Revíčko. :-)

Víte, že můžete strávit báječný den v atriu Muzea města Duchcova?

Zejména v případě, kdy už vám grilovačky, prohlídky měst, koncerty, akce a neustálý řev lidí, kteří tráví v létě většinu času venku, lezou i ušima. Když potřebujete chvíli jen pro sebe. Zklidnit v sobě všechny letní bouřky a rozehnat oblačnost, co se vám občas usazuje v pohledu. 

Pozice na zádech někde doma, kde znáte zpaměti každou prasklinku na stropě a záhyby záclon, vám k usebrání a vnitřnímu klidu moc nepomůže.

V atriu duchcovského muzea otevřeli ČÍTÁRNU POD ŠIRÝM NEBEM! 

Nejenom, že jde o prostředí, které samo o sobě přináší úžasný relax. Navíc máte možnost si tu půjčit knihu a v klidu číst. Připravené jsou tituly různých žánrů, takže nemám obavy, že byste si nevybrali. Společnost vám bude dělat Casanova, a věřte mi, že ani necekne. 

Když knížku nedočtete, můžete si jí vzít na dočtení domů. Bez registrace, bez poplatků a bez zbytečného papírování. Přece vám tím nebudou kazit náladu. 😊
---
🔹 Atrium duchcovského muzea bude pro veřejné čtení otevřené až do konce září.
🔹 Přijít můžete každý den od 9-17 hodin.
🔹 Lence Blahníkové děkuju, že se nechala vyrušit a zvěčnit.

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.