Duchcovský zámek a jeho zahrada

14.06.2019

Duchcovský zámek

Duchcovský zámek je úžasný historický objekt, spjatý s osobností Giacoma Casanovy a usazený v centru města, které obtéká hlučná současnost. Trochu strádá na vahách priorit a potřeboval by například nový kabát jako sůl. Přesto stále láká milovníky nostalgie, historie, i rekordmany, kteří si jeho návštěvu odfajfkují ve svém dlouhém seznamu památek.

Historie duchcovského zámku

Na místě dnešního zámku dřív stávala tvrz, o které se zachovala první písemná zmínka z roku 1385. Tvrz v roce 1425 vyhořela a už jí znovu nikdo neobnovil. Předchůdcem současného zámku byla až další tvrz Pavla Kaplíře ze Sulevic z roku 1491. Na zámek ji pak nechal přestavět Václav Popel z Lobkovic po roce 1570. Od té doby procházel zámek řadou přestaveb a další úpravy tu probíhaly, když zámek převzal Jan Josef z Valdštejna. Za jeho panování vyrostl v sousedství zámku i kostel Zvěstování Panny Marie.

Sochařská výzdoba kostela z dílny Matyáše Bernarda Brauna byla zničená při požáru v květnu 1945. Postarala se o to sovětská vojska. S tím, jak sochy vypadaly, se dnes můžeme seznámit už pouze prostřednictvím dochovaných fotografií.

Podobu současné, trojkřídlé budovy, dodala zámku přestavba v roce 1707, kterou financoval arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna. Ten položil v Duchcově základ nového valdštejnského fideikomis (nezcizitelný majetkový soubor, svěřenství). Od roku 1714 byly přestavby svěřené Františkovi Maxmiliánu Kaňkovi, který upravil vzhled hlavního sálu, do kterého pak V.V. Reiner namaloval známou fresku na motivy ze života Jindřicha z Valdštejna. K zámku se přimkla zahrada s vodotrysky a bazény a Braunovými sochami, kterou navrhl Ferdinand Schor.

V prostoru zahrady vyrostl pozoruhodný barokní panský špitál s ústřední osmibokou kaplí Nanebevzetí Panny Marie. Její strop vyzdobil nástěnnou malbou Reiner a prostory zdobily sochy od Matyáše Brauna. V době uhelného šílenství byl tento skvost pod záminkou těžby uhlí (která nebyla nikdy realizovaná) v roce 1958 zbourán. Reinerova freska a Braunovo sochy byly přemístěny do nově zbudovaného pavilonu.

Zanikla i křížová cesta, která končila v zámecké zahradě u sousoší Kalvárie. Začátkem 19. století byl zámek upraven v klasicistním stylu a zahrada ve stylu romantických anglických parků. Rodina Valdštejnů zámek prodala státu a v roce 1921 se odstěhovala.

Současnost zámku v Duchcově

Zámek je dnes otevřený pro veřejnost. V prohlídkovém okruhu jsou zastoupené zámecké interiéry rodiny Valdštejnů, rodová galerie a pamětní síň Albrechta z Valdštejna s jeho vycpaným koněm. Následuje zbrojnice, obrazárna se vzácnými deskami a stálá expozice antického a antikizujícího umění s památkami po cestovatelích a sběratelích z Čech, nazvaná Okouzlení antikou.

Mnoho návštěvníků táhne do zámku i osobnost Giacomo Casanovy, který tady mezi lety 1785 a 1798 pracoval jako knihovník. Na duchcovském zámku sepsal své paměti a zemřel osamělý v roce 1798.

Zámek i jeho úžasná zahrada jsou zázemím pro společenské a kulturní akce. Zahrada je přístupná po celý rok a nabízí fascinující genius loci. Rozhodně její návštěvu doporučuji. A když budete mít s sebou děti, můžete odtud vyrazit třeba ještě na lodičky k Barboře, která je odtud 5 minut chůze.

Bydlet v Duchcově, tak si do té nádherné zahrady chodím číst. Neuvěřitelný balzám.

(Zdroj: Wikipedie)

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.