Duchcovská Barbora mě do tenat nezlákala

24.02.2020

Mrazivé dopoledne u duchcovské Barbory. Vyrušila jsem kačeny, které na břehu schůzovaly, naštvala nebe, které se zamračilo jako ostatně pokaždé, když fotím vodu, rozčílila paní s mrňavým psiskem, které se ke mně radostně rozeběhlo a nedbalo jejího zoufalého volání a kolem kostela se nenápadně proplížila vzpomínka. Tady jsem se ve 14 rozloučila s jedním fakt pěkným motorkářem, nechala mu svoji přilbu na památku a když odjel, hodně dlouho jsem koketovala s myšlenkou vejít do té rozcapené vody a nechat osud, ať to rozsekne. Jenomže byla zima... Bylo to 24. února někdy před Kristem a na břehu Barbory tehdy ještě ležel sníh... 

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.