Navštivte Casanovu. Vaši partnerku už nesvede

27.06.2020

Za vším hledej Valdštejny

Když hrabě Josef Karel Emanuel z Valdštejna přijal nabídku Giacomo Casanovy, že se na jeho duchcovském zámku stane italský světoběžník knihovníkem a současně společníkem, hrabě nejspíš netušil, do jaké míry pobyt Casanovy rozhýbe vody klidného městečka. Pověst, na které Casanova z celé své přirozenosti a se zaujetím pracoval, ho začala velmi brzy intenzivně předcházet. V řadách ctihodných mužů všech tehdejších společenských vrstev bychom asi marně pátrali po někom, kdo neznervózněl, když se Casanova usmál na jeho partnerku.

Pokud bychom měli k dispozici vzorek několika málo žen, mohli bychom o schopnostech proslulého svůdníka zapochybovat. Zdokumentované jsou ale celé zástupy milenek. Ty ztrácely srdce, dobrou pověst a často i zdravý rozum ve jménu vášně a nepochopitelné, magické přitažlivosti italského chlápka s orlím nosem, které bylo téměř nemožné odolat.

Casanova byl moudrým mužem

Giacomo Casanova potvrzuje teorii, že s charismatem, před kterým upadají příslušnice něžného pohlaví do kolen, bývá spojen i výjimečný intelekt. Kromě toho, že Casanova hodně cestoval, měl přátele v různých koutech Evropy, vynikal znalostmi z přírodních věd. Ať to byla matematika, chemie, fyzika, ale také alchymie, lékařské vědy nebo astrologie. Z takového sudu znalostí nebyl problém sestavit téma k rozhovoru a ohromit kteroukoli z žen.

Ital z Benátek

Giacomo Casanova se narodil v italských Benátkách v roce 1725. O svém rodném městě tvrdil, že je nejkrásnější na světě. Miloval ale i Duchcov, Prahu, Ústí nad Labem, Litoměřice nebo sousední Teplice, kam jezdíval za přáteli a ano, i za svými milenkami. Odkaz Casanovy neztrácí na intenzitě, stejně jako skutečnost, že se jeho jméno stalo synonymem pro svůdníky na celém světě. O to víc se můžeme radovat z toho, že letos v červnu, v budově duchcovského muzea, otevřela samostatná stálá výstava s názvem Já, Giacomo Casanova.

Zdařilá expozice

Zdařile sestavená expozice přináší nespočet artefaktů, které dokumentují život slavného knihovníka. Dobové fotografie, korespondence, barokní a rokokové kostýmy, nábytek, ale například také nádobíčko, se kterým Casanova prováděl své vědecké pokusy. Dozvíte se, která z žen byla jeho poslední milenkou, která o něj pečovala v době nemoci, nahlédnete do jeho vášní a fantazie, podepřených mimo jiné i vystavenými pornografickými fotkami z té doby, které jsou před zraky dětí ukryté za závěsem. Najdete tu řadu jeho odborných publikací a vědeckých prací, včetně nejznámějšího autobiografického románu Dějiny mého života.

Výstava je interaktivní čili hravá a umožní vám například obléknout si některý z kostýmů, vyzkoušet psaní brkem, podobným, jakým psával Casanova a také si můžete nechat dopis zapečetit voskem a pečetidlem.

Casanovu možná poznáte víc, než byste chtěli

Giacomu Casanovu budete mít v duchcovské expozici jako pod mikroskopem. Dozvíte se o něm věci, které vás překvapí, (možná i trochu šokují), ale zaručeně si dokreslíte své dosavadní představy o jednom z nejznámějších milovníků do konkrétnější podoby. A možná, až budete odcházet, pohladíte jako já s úsměvem jeho mozaikový portrét, který vytvořila francouzská umělkyně France Dodin-Cherqui a věnovala ho Muzeu města Duchcova.

Jestli někdy budete přemýšlet, co s načatým dnem, naplánujte si návštěvu u Giacomo Casanovy. Výstava stojí za to. Otevřeno je tady pro vás denně od 9 do 17 hodin.  

Mohlo by vás zajímat...

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

Zář 18

No 2

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.