Navštivte Casanovu. Vaši partnerku už nesvede

27.06.2020

Za vším hledej Valdštejny

Když hrabě Josef Karel Emanuel z Valdštejna přijal nabídku Giacomo Casanovy, že se na jeho duchcovském zámku stane italský světoběžník knihovníkem a současně společníkem, hrabě nejspíš netušil, do jaké míry pobyt Casanovy rozhýbe vody klidného městečka. Pověst, na které Casanova z celé své přirozenosti a se zaujetím pracoval, ho začala velmi brzy intenzivně předcházet. V řadách ctihodných mužů všech tehdejších společenských vrstev bychom asi marně pátrali po někom, kdo neznervózněl, když se Casanova usmál na jeho partnerku.

Pokud bychom měli k dispozici vzorek několika málo žen, mohli bychom o schopnostech proslulého svůdníka zapochybovat. Zdokumentované jsou ale celé zástupy milenek. Ty ztrácely srdce, dobrou pověst a často i zdravý rozum ve jménu vášně a nepochopitelné, magické přitažlivosti italského chlápka s orlím nosem, které bylo téměř nemožné odolat.

Casanova byl moudrým mužem

Giacomo Casanova potvrzuje teorii, že s charismatem, před kterým upadají příslušnice něžného pohlaví do kolen, bývá spojen i výjimečný intelekt. Kromě toho, že Casanova hodně cestoval, měl přátele v různých koutech Evropy, vynikal znalostmi z přírodních věd. Ať to byla matematika, chemie, fyzika, ale také alchymie, lékařské vědy nebo astrologie. Z takového sudu znalostí nebyl problém sestavit téma k rozhovoru a ohromit kteroukoli z žen.

Ital z Benátek

Giacomo Casanova se narodil v italských Benátkách v roce 1725. O svém rodném městě tvrdil, že je nejkrásnější na světě. Miloval ale i Duchcov, Prahu, Ústí nad Labem, Litoměřice nebo sousední Teplice, kam jezdíval za přáteli a ano, i za svými milenkami. Odkaz Casanovy neztrácí na intenzitě, stejně jako skutečnost, že se jeho jméno stalo synonymem pro svůdníky na celém světě. O to víc se můžeme radovat z toho, že letos v červnu, v budově duchcovského muzea, otevřela samostatná stálá výstava s názvem Já, Giacomo Casanova.

Zdařilá expozice

Zdařile sestavená expozice přináší nespočet artefaktů, které dokumentují život slavného knihovníka. Dobové fotografie, korespondence, barokní a rokokové kostýmy, nábytek, ale například také nádobíčko, se kterým Casanova prováděl své vědecké pokusy. Dozvíte se, která z žen byla jeho poslední milenkou, která o něj pečovala v době nemoci, nahlédnete do jeho vášní a fantazie, podepřených mimo jiné i vystavenými pornografickými fotkami z té doby, které jsou před zraky dětí ukryté za závěsem. Najdete tu řadu jeho odborných publikací a vědeckých prací, včetně nejznámějšího autobiografického románu Dějiny mého života.

Výstava je interaktivní čili hravá a umožní vám například obléknout si některý z kostýmů, vyzkoušet psaní brkem, podobným, jakým psával Casanova a také si můžete nechat dopis zapečetit voskem a pečetidlem.

Casanovu možná poznáte víc, než byste chtěli

Giacomu Casanovu budete mít v duchcovské expozici jako pod mikroskopem. Dozvíte se o něm věci, které vás překvapí, (možná i trochu šokují), ale zaručeně si dokreslíte své dosavadní představy o jednom z nejznámějších milovníků do konkrétnější podoby. A možná, až budete odcházet, pohladíte jako já s úsměvem jeho mozaikový portrét, který vytvořila francouzská umělkyně France Dodin-Cherqui a věnovala ho Muzeu města Duchcova.

Jestli někdy budete přemýšlet, co s načatým dnem, naplánujte si návštěvu u Giacomo Casanovy. Výstava stojí za to. Otevřeno je tady pro vás denně od 9 do 17 hodin.  

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.