Fláje jako za mlada

20.10.2021

Se vzpomínkami objemu břicha rodičky před slehnutím, malý úkrok k sebemrskačskému tangu, odkrývání sekvencí "neříkejžeszapomněla", jako když strhnete náplast na docela čerstvé ráně a bojíte se říct Jauvajs. 

Všechny vody se zvedly, roztáhly se v širá kola a kdoví do jakých podob ještě. Pod přeponou ani za přeponou nikdo nesmí stát nebo nebudu hrát. 

A z protějšího břehu přivál vítr trochu rozpačitou a nadmíru decentní vůni trávy.

Nejnovější články na mém blogu 

Moje kotvy

08.11.2021

Jsou místa, kde naše kořeny vrostly do hloubky, prodraly se kamením a tmou, aby nás bezpečně zakotvily v paměti krajiny. Tohle je jedna z nesčetných vizuálních sekvencí včerejší návštěvy "Gymplu" v Lipové ulici. Kopce, kterému smradi ze Šanova jinak, než Gympl neřeknou, a kde stojí fešná budova obchodní akademie.

Psaní deníku je na zvážení každého příznivce Bujo. Jde v podstatě o jednu z kolekcí, kterou do svého zápisníku zavedeme, když máme pocit, že má pro nás nějaký přínos. V opačném případě se s vedením deníku nemusíme zdržovat. Stejně, jako si nevedeme ty kolekce, které pro nás nemají žádný efekt. Náš den, tak jako tak, mapují každodenní zkrácené...

Vody v Proboštovském rybníce ubývá. Pomalu, ale jistě. Včera jsme byli s prďolou Tomem na obchůzce, abychom zkontrolovali, jestli už rybám nečouhají z vody zadky.

Rozumím tomu, že má Hugo své potřeby.
Rozumím tomu, že jsou věci, které se neslučují s jeho logikou.
Co nepochopím, jak se takový půlroční dacan dokáže urazit.
A to jenom proto, že jsem mu tenhle klacíček nedovolila vzít domů.