Podzimní čundry

05.10.2018

První říjnový pátek je tady a já si nostalgicky fňuknu. Vzpomněla jsem si na naše podzimní víkendové čundry. Na buzení do rán, kdy se nad ostřicí valily těžké mlhy, do kterých se zubilo vyžilé slunce.
Prsty nám přimrzaly k ešusu. Každý byl stočený do deky, do sebe a neměl náladu mluvit. Z kapsy se lovily navlhlé cigarety, protože jsme při kouření měli pocit, že se alespoň trochu zahřejeme. Když se rozdělal oheň a uvařil čaj, blbá nálada pomalu opadla.
Přes ta děsivě studená rána a rýmy, které jsme si domů přitáhli, jsme se těšili na další výšlap. Jezdilo se do prvního sněhu. Pak se netrpělivě čekalo až sleze, abychom mohli zase na jaře vypadnout.
Znám ale cvoka, který vyrážel i přes zimu. Sám, protože s ním nikdo jezdit nechtěl. Blázna, který přespával v uplácaném sněhovém iglů a vracel se vždycky v takovým rauši, že jsem mu to těžce záviděla.

Viď, bratříčku? 

Mohlo by vás zajímat...

Některé rozhovory by se mohly táhnout hodiny. Většinou to bývají ty, na které se mi zpočátku vůbec nechce.

Led 02

Rok 2022

(Kliknutím na obrázek se článek otevře.)

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...