Fňuknutí

05.10.2018

První říjnový pátek je tady a já si nostalgicky fňuknu. Vzpomněla jsem si na naše podzimní víkendové čundry. Na buzení do rán, 🍁 kdy se nad ostřicí valily těžké mlhy, do kterých se zubilo vyžilé slunce. 
Prsty nám přimrzaly k ešusu. Každý byl stočený do deky, do sebe a neměl náladu mluvit. Z kapsy se lovily navlhlé cigarety, 🚬 protože jsme při kouření měli pocit, že se alespoň trochu zahřejeme. Když se rozdělal oheň a uvařil čaj, blbá nálada pomalu opadla.
Přes ta děsivě studená rána a rýmy, které jsme si  domů přitáhli, jsme se těšili na další výšlap. Jezdilo se do prvního sněhu. ☃️ Pak se netrpělivě čekalo až sleze, abychom mohli zase na jaře vypadnout.
Znám ale cvoka, který vyrážel i přes zimu. Sám, protože s ním nikdo jezdit nechtěl. Blázna, který přespával v uplácaném sněhovém iglů a vracel se vždycky v takovým rauši, že jsem mu to těžce záviděla. (Viď, bratříčku?) 😘