Podzimní čundry

05.10.2018

První říjnový pátek je tady a já si nostalgicky fňuknu. Vzpomněla jsem si na naše podzimní víkendové čundry. Na buzení do rán, kdy se nad ostřicí valily těžké mlhy, do kterých se zubilo vyžilé slunce.
Prsty nám přimrzaly k ešusu. Každý byl stočený do deky, do sebe a neměl náladu mluvit. Z kapsy se lovily navlhlé cigarety, protože jsme při kouření měli pocit, že se alespoň trochu zahřejeme. Když se rozdělal oheň a uvařil čaj, blbá nálada pomalu opadla.
Přes ta děsivě studená rána a rýmy, které jsme si domů přitáhli, jsme se těšili na další výšlap. Jezdilo se do prvního sněhu. Pak se netrpělivě čekalo až sleze, abychom mohli zase na jaře vypadnout.
Znám ale cvoka, který vyrážel i přes zimu. Sám, protože s ním nikdo jezdit nechtěl. Blázna, který přespával v uplácaném sněhovém iglů a vracel se vždycky v takovým rauši, že jsem mu to těžce záviděla.

Viď, bratříčku? 

Mohlo by vás zajímat...

V kostele Nanebevzetí Panny Marie na Cínovci instalují v tento letní čas varhany. Město Dubí je získalo darem od města Glashütte. Historie varhan je zajímavá a začínám se v tom vrtat. Takže zatím jen stručně:

Kvě 29

Citáty

Když se rvu z ulity, napadají mě věci...

Do stanice přijela první Dvacítka. V premiéře ji řídí Rostislav Křivánek. Má to svůj důvod. Ono se nic neděje bezdůvodně. Ale to se dozvíte uvnitř. A ještě malá ukázka, než budete mít čas přisednout...