Rychlé šípy a kapsy od třešní

20.06.2021

Bydlela jsem v ulici plné kluků. Hráli jsme fotbal, chodili na Písečák chytat čolky, do zahrad krást jahody, prolézali jsme dvorky a šanovské podzemní chodby, občas jsme se porvali jako koně, žádný plot před námi neměl šanci, a když potřebovala stará paní Hájková nanosit uhlí do sklepa, za půl hodiny jsme jí ho tam natahali. I bez nároku na hvězdu do žákovské knížky.

Knihy Jaroslava Foglara jsem hltala. Svět nebyl jednoduchý a s jeho příběhy, nabušenými dobrodružstvím a romantikou ubylo tak nějak překážek, o které si člověk rozbijí hubu, sebevědomí a ještě mu zbývají drobný na výčitky. Nedám na Foglarovky dopustit. I když je s odstupem času vnímám s nadhledem a Kronika ztracené stopy už by mi jako Bible v cirkusu, kterým jsem si prošla, moc nepomohla.

Přesto jsem včera v teplickém muzeu uvnitř sebe rozehrála parádní koncert emocí. Výstava komiksů, knih a časopisů z období 40.-80. let minulého století, na které dominují Rychlé šípy, ježek v kleci a tajemné uličky pražských Stínadel, mě přenesla do doby rozbitých kolen a kapes obarvených třešněmi.

Já vím, v tomhle vedru je nejlépe u vody. Navíc výstava poběží až do 29. srpna. Ale nepropásněte ji. Za mrzké vstupné 30 korun si odnesete domů úžasný zážitek, dva skvělé plakáty a budete mít vlez na dvě další výstavy zdarma. Na výstavu o mořském světě a historických pohlednic.

Nejnovější články na mém blogu

Prcháte konečně někam na dovolenou? Pak si vytvořte do svého Journalu projekt Dovolená, abyste na nic nezapomněli a aby vás nic nezaskočilo.

Pohled týraného štěněte... Prý, jestli jsem někdy slyšela o počasí, do kterého bys psa nevyhnal?????!!!!! Tak nad ním stojím, statečně moknu, protože obě ruce mívám zaměstnané tím, jak ho chytám, odněkud vynořuju, rvu mu nedefinovatelné předměty z huby a ten deštník už nemám čím držet.

Ne z každého vyroste slavný malíř. Ne všichni, kteří objevili kouzlo tvarů, barev a kompozice budou ve světě výtvarného umění něco znamenat. Přesto, i kdyby nic, malování, kreslení a výtvarná tvorba obecně dopřávají tvůrcům relaxaci, možnost vyprostit se z přetechnizovaného světa a nacházet v sobě netušené ostrovy.

Svět je plný úkladů, ale i báječných překvapení. Takový motýl... Je nepolapitelný, divně křehký a lítá! Tohle chlupatý čtyřnožec neumí, i kdyby se na uši stavěl. Huga ta nová zkušenost trochu rozesmutnila. Ba co víc, vracel se domů s vráskou na čele a dnes asi nebude mít klidný spánek.

Svět už je zase v pořádku.Zvykám si dávat bacha, na co a na koho sedám, všechno, co jde rozkousat, jsem přesunula do výšky minimálně 1 metru, znovu se učím, že hračkou může být klíďopíďo i šanon s dokumenty, zase si připadám jako tyran, když jím a ty obrovský oči pode mnou žadoní bez úspěchu.