Rychlé šípy a kapsy od třešní

20.06.2021

Bydlela jsem v ulici plné kluků. Hráli jsme fotbal, chodili na Písečák chytat čolky, do zahrad krást jahody, prolézali jsme dvorky a šanovské podzemní chodby, občas jsme se porvali jako koně, žádný plot před námi neměl šanci, a když potřebovala stará paní Hájková nanosit uhlí do sklepa, za půl hodiny jsme jí ho tam natahali. I bez nároku na hvězdu do žákovské knížky.

Knihy Jaroslava Foglara jsem hltala. Svět nebyl jednoduchý a s jeho příběhy, nabušenými dobrodružstvím a romantikou ubylo tak nějak překážek, o které si člověk rozbijí hubu, sebevědomí a ještě mu zbývají drobný na výčitky. Nedám na Foglarovky dopustit. I když je s odstupem času vnímám s nadhledem a Kronika ztracené stopy už by mi jako Bible v cirkusu, kterým jsem si prošla, moc nepomohla.

Přesto jsem včera v teplickém muzeu uvnitř sebe rozehrála parádní koncert emocí. Výstava komiksů, knih a časopisů z období 40.-80. let minulého století, na které dominují Rychlé šípy, ježek v kleci a tajemné uličky pražských Stínadel, mě přenesla do doby rozbitých kolen a kapes obarvených třešněmi.

Já vím, v tomhle vedru je nejlépe u vody. Navíc výstava poběží až do 29. srpna. Ale nepropásněte ji. Za mrzké vstupné 30 korun si odnesete domů úžasný zážitek, dva skvělé plakáty a budete mít vlez na dvě další výstavy zdarma. Na výstavu o mořském světě a historických pohlednic.

Nejnovější články na mém blogu

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

No 2

18.09.2021

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.