Folklor jako výživa kořenů

15.09.2020

V Kostomlatech pod Milešovkou se v sobotu 12. září konal 10. ročník Mezinárodního folklorního festivalu. Poprvé po devíti letech, protože před tím se soubory sjížděly do parku v Třebívlicích. Podle jedné z organizátorek, Jitky Dolejšové, by měl v Kostomlatech už zůstat. A to je fajn. Ve všech ohledech.

Akci pořádali duchcovští baráčníci ve spolupráci s Obcí Kostomlaty. Na vymazleném revitalizovaném náměstí nastoupily Folklorní soubor Krušnohor, Krušnohorská dudácká muzika, dechový soubor Severka, country kapela Eldorádo, bavič Milan Pitkin, Regius Band Jitky Dolejšové a taneční soubor Zulay Fonsecy z Venezuely.

Jitka Dolejšová, spoluorganizátorka a zpěvačka skupiny Regius Band:

Vy a Kostomlaty

"Jsem rodačkou Kostomlat. Ti starší mne znají od dětství a já zase je. Jsou mou nedílnou součástí a mám je ráda. Mám tam rodinu, spolužáky, přátele a příznivce. Obec navíc žije velice kulturně, rodáci i obyvatelé si váží činorodosti a tradic obce. 

Festival a Kostomlaty

Po dokončení úprav na náměstí je tam dostatečný a příjemný prostor. Díky velké vstřícnosti starostky Evy Krejskové a zastupitelů obce zde účastníci akce našli vše potřebné. Doposud se festival konal v Třebívlicích. 

Festival a vy

Jsem ráda, že návštěvníci festivalu ocenili folklor, kroje, krojované baráčníky a lidovou písničku. Škoda jen, že letošní jubilejní ročník nemohl být kvůli covidu obsazen větším počtem zahraničních souborů. Jsem ale přesvědčena, že příští ročníky už budou zastoupeny lépe. Folklór a písnička nikdy nevymřou. Tradice si nese každý z nás ve svém srdci, aniž bychom to někdy tušili."

Autorka a folklór

Bývaly doby, kdy jsem přemýšlela o sabotáži rádia, ze kterého si rodiče pouštěli dechovku. Od havy po duši v černém a se srdcem nadupaným Depeche Mode jsem se šklebila, když někde skotačily soubory krojích. S kámoškami jsme s oblibou na rockových mejdanech parodovaly jejich známé "Juuuch!".

Tyhle pocity přežily pubertu, dospělost, postupné moudření a lidovky setrvávaly na odstavné koleji zájmu. Do doby, než jsem se na pět let odstěhovala na jih, kde se bez dechovky a folklorních souborů neobešla žádná akce. Já ty akce objížděla, psala jsem o nich, mluvila s lidmi a ke svému údivu zjistila, že mi je s nimi neskutečně dobře. Obdivovala jsem jejich bezprostřednost, radost, kterou jim hudba, tradice, písničky, folklór a všechno, co k němu patří, poskytovaly.

Také jsem zjistila, že tam dole na jihu si lidé své tradice udržují proti všem proudům dob, proti úšklebkům, proti invazi desítek hudebních stylů, proti času. A své kořeny brání s hrdostí, velkorysým úsměvem i nadhledem.

Naučili mě, že je směšné pasovat se do role soudce a odsuzovat něco jen proto, že to nekoresponduje s mým srdečním tepem. Jak důležitá je tradice a jak je potřeba ji chránit a připomínat. Protože ať máme hudební, taneční nebo módní apetit jakýkoliv, kořeny máme jenom jedny. 

Mohlo by vás zajímat...

V sobotu 26. listopadu v 18 hodin se na oratoriu kostela na Zámeckém náměstí koná vernisáž tradiční vánoční výstavy keramických děl Aleny Marie Kartákové. Letos jde o výstavu jubilejní, 25. v pořadí. A o výstavu první, na které bude chybět Pavel Karták. O výstavě, odcházení i poznávání jsme připravili s Alenou Kartákovou rozhovor. Najdete ho tady.

Setkání s Pepou Šutarou. Pracovně osobní. Po dvou hodinách a litru kapučína jsem maroda odvezla za přítelkyní. (Rockera uřvanýho. ) Protože su hodné děvče. I přesto, že vím, že se mi laskavost nevyplácí. Vždycky se po ní něco přihrne.

Do pozdních hodin zastupitelstvo v Mikulově. Návrat lesem, co v černočerný tmě připomíná žábry žraloka. Chrammmst!!!!!!